Článek
Právě jste se rozhodli totálně zruinovat své konto dlouho živenou touhou strávit dovolenou na opěvovaném exotickém ostrově. Plni nadšení si sbalíte kufr, nezapomenete na opalovací krém a pro jistotu si třikrát zkontrolujete, zda máte platný pas, mezinárodní řidičský průkaz a cestovní pojištění.
Vše probíhá skvěle, dokud v zápalu dovolenkové euforie neuděláte osudovou chybu. Vyfotíte si selfie u posvátného stromu, vlezete do chrámu v kraťasech, nebo nedejbože vstoupíte na pláž v den, kdy místní bohové nařídili absolutní ticho.
Ideální cíl
V tu ránu jako by se pod vámi otevřelo samotné peklo. Státní aparát hostitelské země, do té doby líně se povalující v tropickém horku, bleskurychle ožije. Civilní hlídky nažhaví horké linky a imigrační úředníci jsou vám náhle v patách. Během pár hodin stojíte před soudem a v neznámé řeči posloucháte rozsudek o ročním vězení. V tom lepším případě vás s ostudou a ozbrojeným policejním doprovodem nakládají jako personu non grata do nejbližšího letadla směr domov.
Systém zafungoval s chirurgickou přesností. Proč? Protože jste turista. Jste v systému, máte jméno, hotelový pokoj a zpáteční letenku. Jste zkrátka ideální cíl pro ukázkovou spravedlnost.
Světoobčan
A teď střih. Vraťme se domů do Evropy a podívejme se na jiného cestovatele. Tento pán nepřijel za památkami, nemá zpáteční letenku, nemá hotelovou rezervaci a vlastně nemá ani ten pas. Dokonce ani netušíme, jak se vlastně jmenuje a odkud přesně přišel.
Když tento světoobčan poruší pravidla, a teď nemluvíme o špatném oblečení v kostele, ale o skutečných, pravomocně odsouzených trestných činech, stane se podivuhodná věc. Onen mocný státní aparát, který dokáže turistu vyhostit rychlostí blesku, je najednou ochromen totální paralýzou.
Paralelní vesmír
Soud sice slavnostně vynese rozsudek „Vyhoštění!“. Ale vzápětí tvrdě narazí na paralelní byrokratický vesmír. Úředníci zjistí, že dotyčného vlastně není kam poslat. Jeho domovská země (pokud jsme ji vůbec uhodli) ho nechce, protože kriminálníky zpátky nebere. Lidskoprávní organizace okamžitě podají čtrnáct odvolání, protože v jeho domovině by mu mohlo být smutno nebo zima.
A tak odsouzený migrant v klidu bydlí o pár ulic dál, pobírá příspěvky a úřady jen bezradně krčí rameny nad statistikami, podle kterých se daří zrealizovat sotva čtvrtinu deportací.
Evropské instituce se sice pokoušejí tyto nefunkční procesy narovnat a unijní orgány proto schválily zpřísněná pravidla, jako je Nařízení Evropského parlamentu o navracení nelegálně pobývajících cizinců. Jaká bude praxe, na to si musíme počkat.
Sígr v poslední lavici
Jako řádný občan, který poctivě platí daně, parkuje přesně mezi čarami a při každé obnově občanky nebo pasu prožívá lehké úzkostné stavy, u této scény jen tiše žasnete. Člověk začne mít neodbytný pocit, že moderní stát funguje jako velmi přísný učitel ve třídě plné dětí. Když hodný žák, který sedí v první lavici a má vzorně ořezané tužky, jednou zapomene domácí úkol, dostane okamžitě pětku a poznámku do žákovské knížky. Ale když sígr v poslední lavici, který ani není zapsaný v třídní knize, prohodí oknem židli, učitel raději předstírá, že se dívá jinam, protože vyřídit s ním ředitelskou důtku by znamenalo příliš mnoho papírování.
Kolonka „turista“
Zákony a mezinárodní pakty prý platí pro všechny stejně. To zní vznešeně. V praxi to ale spíš vypadá, že spravedlnost sice zůstává slepá, ale zato má mimořádně citlivý radar na lidi s platným cestovním pojištěním.
Možná by se příště, až úřady zase schválí nějaký nový, zaručeně funkční migrační pakt, měla do formulářů pro nelegální přechod hranic přidat jedna kolonka: „Považujete se za turistu?“ Pokud dotyčný zaškrtne ano, máme vyhráno. Do týdne je doma. Pokud ne, nezbývá než doufat, že aspoň nebude fotit gejši v Kjótu nebo pít pivo na schodech ve Splitu. To by mu totiž neprošlo.
Odkazy:
