Článek
Náš rok se dělí na sezóny. Po té okurkové nadešla houbová. Při čtení a sledování zpravodajství a při sjíždění sociálních sítí se zdá, že celý národ přesídlil do lesů.
Sotva z mechu a kapradí vykoukne první hřib, zástupy ověšené košíky, batohy a igelitkami se změní na obří vysavače lesů. Vyluxují naprosto všechno. Malé, velké, červivé i rozkopané. Čím víc, tím větší jsi houbař. Lesy potom vypadají, jako by je někdo přejel motorovou kosou nebo alespoň strunovkou.
Celé toto šílenství je potom završeno doma. Kam oko dohlédne, se povalují houby v různém stádiu rozpracování a tuny lesního neřádu. Čištění, krájení, zavařování, sušení a zamrazování. Samozřejmostí je vyhození zamrazených hub z minulých let a polovina toho, co jsme z lesa přivláčeli, protože už se nám s tím nechce babrat.
Po krátkém odpočinku, pokud houbové zpravodajství hlásí příhodné podmínky, se vše do puntíku opakuje. Čím víc, tím větší jsi houbař.
Když už tedy poslechnete instinkt stáda a nutně vyrazíte do lesa, nepřilévejte olej do ohně, posaďte se na pařez, nadechněte se čerstvého vzduchu a vychutnejte si Nedělník číslo třináct.
Přilít olej do ohně
Přilít olej do ohně je pyrotechnické cvičení v mezilidských vztazích, které spolehlivě promění drobnou domácí jiskru v solidní požár třetího stupně.
Tento rituál spočívá v tom, že v momentě, kdy je situace už tak dost napjatá, pronesete větu, která funguje jako rozbuška. Původně šlo o prosté fyzikální pozorování, ale v moderní komunikaci je to spíše psychologický faul. Typickým příkladem je situace, kdy se váš partner vzteká nad ztracenými klíči a vy, místo abyste pomohli hledat, klidným hlasem poznamenáte: „Kdybys neměl v hlavě vymeteno, tak víš, kam si je dáváš.“
Místo toho, abyste partnera přiměli k sebereflexi, tímto tahem pouze zajistíte, že se debata definitivně zvrhne. Z původně banálního sporu o klíče je najednou italská domácnost a vy si uvědomíte, že jste v téhle diskusi definitivně šlápli vedle.
Notička aneb Než vydechnete naposledy, laskavě přeparkujte
Pokud plánujete infarkt, zkoordinujte své orgány s parkovacím automatem.
Své o tom ví Novozélanďanka, která dostala srdeční zástavu u supermarketu. Přežila vlastní smrt, ale pokutu jí kvůli klinické smrti nesmazali, jen snížili. V obchodních podmínkách se o zástavě srdce nic nepíše.
V českých reáliích by vás monitorovací auto na modré zóně zpoplatnilo dříve, než by vám záchranáři přestřihli tričko kvůli defibrilátoru. Kamery nezajímá tep, ale lístek v aplikaci. Úředník na magistrátu by pak požadoval potvrzení od svatého Petra, že jste se nacházeli mimo své tělo.
Než vydechnete naposledy, zkontrolujte si kredit. Český exekutor si vás najde i v nebi.
Kroky za vašimi zády aneb Ozvěny z kůže a saténu
V nonstopu sedí chlápek v montérkách a nervózně se plácá přes zadní kapsu s peněženkou. Ten pohyb mě vrací k noci, kdy u baru přistál ON. Měl okopané tenisky, ale spodní prádlo Zimmerli z Pařížské. Voněl drahým mýdlem a s ledovým odstupem mluvil o lidech jako o prázdných schránkách.
Nad ránem mě vzal do svého světa. V periferním sklepě otáčel číselníkem trezoru a rozložil na ubrus ukořistěné šrajtofle úředníků, dělníků i studentů. Slisované životy pod padesátiwattovou žárovkou. Vzápětí jsme stáli v jeho luxusním loftu, kde se v saténovém županu díval na město jako kurátor na zoo. „Nemám co ukrást sám sobě,“ řekl.
Od té noci už v davu nevidím anonymní lidi, ale chudáky, co netuší, že někdo v okopaných teniskách odpočítává sto osmdesát dva kroků za jejich zády.
Než půjdeme dál
Člověk je tvor sběratelský, ovládaný instinktem stáda. Máme hrůzu z prázdnoty, a tak křečkujeme. Je jedno, jestli v amoku luxujeme lesy kvůli červivému houbovému neřádu, nebo úzkostlivě kontrolujeme zadní kapsu plnou slisovaných snů.
Potřebujeme mechanicky potvrzovat existenci skrze hromadění zásob v mentálních trezorech. V tomhle lidském supermarketu ale hrajeme jen pyrotechnické cvičení s osudem. Stačí vteřina, kdy zapomeneme přeparkovat priority, a náš loft iluzí lehne popelem.
Systém nezná soucit a exekutor za zády už odpočítává poslední kroky. Hlavně nepřilévejte olej do ohně.
Zítra v tom lítáme nanovo.
Odkazy:
