Článek
Babí léto. Poslední zoufalý pokus přírody předstírat, že zima nebude. Ráno mrznete i v péřovce, ve dvě odpoledne se potíte v tričku a večer domů sprintujete s rýmou. Příroda se nám barevným listím snaží namluvit, že je všechno v pořádku, ale my doma nenápadně ošaháváme radiátory a za krkem cítíme blížící se podzimní depresi.
Hlavním znakem tohoto období jsou všudypřítomné poletující pavučiny. Ty se vám s železnou pravidelností omotají kolem obličeje přesně vteřinu poté, co vykročíte z domu. Podle arachnologů jde o sofistikovaný způsob transportu mladých pavouků. Podle nás jde o organizovaný terorismus členovců, kteří se vás snaží zahrnout jako nosiče do svého přepravního plánu.
Užijte si tedy těch osm minut slunečního svitu, které nám zbývají, než se legálně přepneme do režimu „svetr, čaj a tma v pět odpoledne“. Rozhodně nešlápnete vedle, když po úklidu plavek a letního oblečení strávíte pár lenošivých chvilek s Nedělníkem číslo čtrnáct.
Šlápnout vedle
Další mistrovská disciplína v oblasti společenské navigace, při které člověk s naprostou jistotou a elegancí zamíří přímo do nejbližšího komunikačního minového pole. Tento rituál spočívá v tom, že v dobré víře – nebo v záchvatu nepromyšlené upřímnosti – uděláte krok směrem, který okamžitě zničí veškerou dosavadní harmonii. Původně šlo o jednoduché zaškobrtnutí na cestě, ale v moderním životě jde o čistokrevný společenský přešlap.
Typickým příkladem je situace, kdy na večírku potkáte známou, která se lehce zakulatila, a vy místo zdvořilého pozdravu nadšeně zvoláte: „Jé, ty čekáš miminko? V kolikátém jsi měsíci?“
Místo toho, abyste sklidili vděk za milý zájem, z ledového pohledu a odpovědi: „Nejsem těhotná, jen jsem přibrala,“ okamžitě pochopíte situaci. Celá místnost ztichne, atmosféra zamrzne a vy v té vteřině víte, že jste v této konverzaci šlápli vedle tak hluboko, že i Macocha je jen odvodňovací strouha.
Notička aneb Ležérní neznamená jen módní styl
Skutečná ležérnost je jen vznešenější výraz pro to, že máte všechno totálně na háku. Když šéf v pátek odpoledne přinese hořící úkol, ležérní jedinec s klidem vypne počítač – svět se do pondělí nezblázní. Místo opravy kapající baterie pod ní podloží hrnec a odkráčí středem na fotbálek.
Tento přístup vyžaduje hroší kůži a solidní trénink. Okolí vás možná má za líného budižkničemu, ale vy zkrátka proplouváte dnem s lehkostí. Hlavně se u toho nezapotit.
Umění diplomacie aneb Jak se nenechat sežrat (ale nechat si ukousnout jen nohu)
Moderní pojmy jako „geopolitický pragmatismus“ znějí náramně, skoro jako diagnóza z prestižní švýcarské kliniky. V praxi to znamená, že sice nosíte dokonalé obleky, ale silnější soused si vezme vaši garáž.
Vy s ním tři dny intenzivně jednáte a pak slavnostně podepíšete historickou dohodu. Výsledek je jasný. Garáž vám formálně zůstane, ale soused v ní má trvale zaparkované auto a vy mu nesmíte odporovat.
Kronikář jásá, že suverenita byla zachována – vlk se nažral a koza přišla jen o zadní nohu, což je přijatelná cena za stabilitu ulice. My v srdci Evropy tuhle pachuť jednání s nabitým revolverem na stole známe z vlastní DNA. Mezinárodní aréna je pořád jen hřiště, kde pravidla určuje ten, kdo má největší svaly.
A zbytek týmu musí doufat, že kapitán bude mít zrovna chuť na golf, a ne na vaše hrušky.
Než půjdeme dál
Člověk má občas tendenci věřit, že když si oblékne drahé sako, nasadí ležérní úsměv a proplouvá dnem s lehkostí, má svůj život pevně v rukou. Realita nás ale pravidelně vyvádí z omylu. Stačí vykročit z domu a okamžitě se chytíme do neviditelné sítě někoho jiného. Ať už jsou to hořící úkoly od šéfa, nebo neomalené požadavky okolí, které si z naší suverenity bez ptaní ukusují jako ten pověstný soused, princip zůstává stejný.
Fungujeme jako nedobrovolní nosiči v cizích přepravních plánech. Stejně jako ty otravné podzimní pavučiny, které se nám s železnou pravidelností omotají kolem obličeje, aniž bychom o to stáli, i životní okolnosti nás neustále lapají do svých pastí. Můžeme sice diplomaticky předstírat, že máme situaci pod kontrolou, ale pravdou je, že v tom lepkavém sociálním terorismu prostě jenom kmitáme nohama a doufáme, že tentokrát nešlápneme vedle až po kolena.
Zítra v tom lítáme nanovo.
Odkazy:
