Článek
Nefalšovaný podzim. Jednou z jeho zbraní je všudypřítomná Mlha. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Abychom byli přesní, mlha tak hustá, že by se dala krájet a Rákosníček by v ní zabloudil hned u prvního stébla rákosu.
Venkovní svět se definitivně rozplynul a ztratil kontury. Cesta do práce rozhodně nepřipomíná podzimní procházku, ale tísnivý psychologický thriller, kde se z šedivé nicoty občas vynoří silueta vrávorajícího spolubojovníka v zimní bundě.
Dalším podstatným nešvarem jsou oslizlé chodníky a silnice. Kombinace mokrého spadaného listí, padlé mlhy a všudypřítomné vlhkosti je vražedná kombinace. Asfalt se nám mění v prvotřídní kluziště. Řidiči hromadně testují své reflexy, zapínají mlhová světla a s očima navrch hlavy se snaží v té mléčné dráze trefit správný pruh. Neviditelní chodci na přechodech pak jen doufají, že si jich v té šedi vůbec někdo všimne.
Podzim zkrátka přiložil pod kotel a nenechává nikoho na pochybách, kdo tady teď hraje první housle. Než podlehnete melancholii, zkuste v tom šedivém tichu najít trochu klidu. Očistěte si zamlžené brýle, rozsviťte doma všechny lampy, pohodlně se usaďte a nechte se zahřát čtením Nedělníku číslo šestnáct.
Hrát první housle
je diagnóza akutní a totální ztráty sebereflexe. Postižený jedinec s naprostou jistotou usuzuje, že jeho ego je hlavním bodem každého programu. Postižení spočívá v tom, že s neochvějným pocitem vlastní geniality začne dirigovat cokoli od organizace rodinného pohřbu až po směřování politiky státu.
Původně šlo o výsadu nejlepšího hudebníka orchestru. Dnes je to čistokrevné parazitování na cizí trpělivosti. Typickým příkladem je moment, kdy se parta sejde u piva a vy s prvním lokem a pěnou na rtech spustíte hodinový monolog o svém geniálním investičním portfoliu nebo o tom, jak skvěle funguje vaše manželství.
Místo obdivu ale sklidíte jen hrobové ticho a pohledy plné tiché nenávisti. Atmosféra okamžitě zamrzne, všichni kolem začnou s očima v sloup hypnotizovat displeje telefonů a vy v té vteřině víte, že vaše sólové vystoupení spolehlivě zabilo veškerou zábavu.
Gratulujeme, vyhráli jste titul otravného sebestředného exota večera.
Notička aneb Když je Cities Skylines víc než reálné metro D
Jako pražský volič držím v ruce volební lístek velikosti uprchlického stanu. Hned na úvod mě vítá hnutí „ANO LEPŠÍ ČESKO S MIMOZEMŠŤANY“. Jejich bizarní trojka zřejmě plánuje obsadit magistrát ještěřími kamarády z Andromedy, kteří teleportem vyřeší parkování na Modrých zónách. V porovnání s běžnými politiky je to vlastně docela důvěryhodná cílová skupina.
Pokud vám to přijde málo vizionářské, vedle útočí Libertariánská strana Voluntia. Jejich čtyřiadvacetiletý lídr z Matfyzu se nestydí jako hlavní kvalifikaci pro řízení miliardového města uvést hraní budovatelské strategie Cities Skylines. Kluk zřejmě žije v představě, že dopravní kolaps u Muzea vymaže pravým kliknutím myši a na metro D prostě zadá cheat „money_cheat_1000000“.
Člověk pak bezradně stojí před barevnými popelnicemi na odpad a přemýšlí, která z nich je vlastně ta správná volební urna.
Fekální teror aneb Špinavé triky Velkého šéfa
Zapomeňte na jaderné ponorky a kybernetické útoky. Velký šéf z Východu nasadil novou zbraň hromadného ničení: infiltrovat západní záchody, vykadit se a nespláchnout.
Operace „Zanech stopu“ běží na plné obrátky – agenti ignorují trezory i skotskou, jdou přímo ke keramickému trůnu a výsledek nechají plavat na hladině jako křižník Potěmkin. Podle finského poslance nám tím cizí rozvědka jasně vzkazuje: „Víme, co jste večeřeli, a naše střevní mikroflóra má nad tou vaší navrch.“
Celý Brusel i Pentagon teď narychlo smolí novou obrannou doktrínu a organické podpisy nepřátelského režimu třídí podle hustoty a politického dopadu. Je to čistá stará škola psychologické války, která se ze soukromých svatyní snaží vyvolat stihomam. Kontrarozvědka bezradně doporučuje kamery s detekcí pohybu nad splachovadla nebo visací zámky na prkénka.
Válka střev je v plném proudu a já si jdu pro jistotu koupit čisticí zvon.
Než půjdeme dál
Podzimní mlha má dokonalou vlastnost smazat hranice reality. I ten největší bizár v ní najednou vypadá jako legitimní směr cesty. Když není vidět na krok, snadno ztratíme orientaci a uvěříme, že nás zachrání ještěři z Andromedy nebo instalace kamer nad záchodovou mísu. V tomhle oparu všechny majáky zdravého rozumu pohasínají a první housle začínají hrát ti, kteří s neochvějným pocitem vlastní geniality dirigují svět podle pravidel počítačových her a pubertálních naschválů.
Problém ale není v tom, že někdo uprostřed mléčné dráhy ztratí sebereflexi a zkouší dirigovat orchestr bez partitury. Problém je, že my ostatní v té šedi poslušně přešlapujeme a tiše doufáme, že to s námi někdo myslí vážně.
Žádný Rákosníček z mlhy nevybafne, aby nás zachránil. Musíme si ty zamlžené brýle otřít sami, než definitivně zapomeneme, jak vypadá svět s jasnými konturami.
Zítra v tom lítáme nanovo.
Odkazy:
