Článek
Člověk je tvor ješitný a ze všeho nejvíc se bojí přiznat, že prostě jen něco neví. Místo toho radši vymyslí monstrózní rovnici o stu neznámých s výsledkem na třicet míst za desetinnou čárkou. Všechno v ní precizně spočítá, na gramy zváží, osolí a opepří.
Výsledkem je pak naprostý nesmysl. Servírovaný je ale s takovou elegancí a vědeckou vážností, že se veškeré vzniklé pochybnosti raději hned v zárodku upejpavě klidí z cesty. Je to dojemné divadlo o moci nad osudem, které hrajeme sami pro sebe.
Zatímco se naši „inženýři lidských iluzí“ ztrácejí v patnáctém patře svých matematických paláců, realita na ulici se dál drze řídí obyčejným rozumem. K čemu je vám mikroskopická analýza chemického složení omáčky, když vám číšník místo steaku přinese na talíři pečeného Bobika.
Hledat absolutní pravdu v detailech tam, kde nám chybí základní směr, je zkrátka jen drahá, intelektuální verze kurzu potápění ve sprchovém koutě.
Odkaz „Bobik”:
