Článek
Manifesty, které nikdo nečte
Když se v médiích objeví další „velké prohlášení“ podepsané desítkou šéfredaktorů, má to v sobě punc slavnostní chvíle. Skoro jako by se vyhlásila mobilizace. Text je plný silných slov o svobodě, útocích mocných a ohrožení nezávislosti. Novináři si vzájemně poklepou po ramenech, jak to tomu Babišovi nebo vládě zase jednou „natřeli“.
Jenže u běžného čtenáře - a je úplně fuk, jestli bydlí v paneláku v Nuslích, nebo v domku u polských hranic - to vyvolává spíš alergickou reakci hraničící s odporem.
Působí to totiž jako fňukání někoho, kdo má sice v ruce megafon, ale stěžuje si, že mu na něj občas někdo sáhne.
Pravda jako úřední lejstro
Problém není v tom, že by novináři neměli pravdu. Útoky politiků na média jsou faul, tečka. Ale ta forma „prohlášení“ je jako orazítkovaná stížnost na úřadě, kterou si úředníci píšou sami sobě.
Působí to hodně elitářsky a taky hodně ublíženě. Jako by novináři zapomněli, že jejich největší zbraní není žádná petice, ale jen a jen jejich práce.
A někdy ten problém nezačíná ani nahoře, ale v těch drobných rozhodnutích dole. V tom, co se pustí do rotace, a co zůstane viset bez povšimnutí.
Zatímco šéfredaktoři sepisují manifesty o svobodě slova, jejich podřízení vám bez mrknutí oka zaříznou text jen proto, že se jim nehodí do krámu nebo že v něm nastavujete zrcadlo právě jim.
Vlastní zkušenost? Můj minulý článek o tom, jak se na Médium.cz „vyrábějí zapadlí vlastenci“, skončil v digitálním koši dřív, než se stihnul nadechnout. Bez udání důvodu, bez diskuze.
Takže milá redakční elito: Než začnete kázat o tom, jak politici potlačují vaši svobodu, zameťte si před vlastním prahem. Protože když sami cenzurujete nepohodlné názory z vlastních řad, vaše volání po „nezávislosti“ zní lidem v Nuslích jako špatnej vtip.
Cesta ven z pražské bubliny
Lidé nepotřebují číst o tom, že je „ohrožena nezávislost ČT“. Potřebují vidět, že ta nezávislá televize nebo noviny vyhrabou špínu, která jim konkrétně ztrpčuje život. Když se novinář schová za barikádu z velkých slov, stává se pro lidi cizincem. A cizince, který si navíc neustále stěžuje, nikdo litovat ani bránit nepůjde.
Nejlepší odpovědí na útok politika není dojemný dopis. Je to článek, ze kterého se tomu politikovi zapaří zadek, na kterém dřepí.
Místo sepisování manifestů by stačilo, abyste začali mluvit normálně, srozumitelně, česky. Přestat se tvářit jako strážci svatého grálu a začít se chovat jako někdo, kdo za ty lidi venku prostě hlídá, aby se nekradlo a nelhalo. Protože v momentě, kdy se z novinařiny stane boj o „vlastní důstojnost“, tak o ty lidi okamžitě přijdete.
Všechno ostatní je jen šustění papírem v redakční bublině, kam už dávno není zvenku vidět.
Máte neomezený prostor, tak ho jednoduše využijte k tomu, abyste lidem ukázali, proč vás potřebují, místo toho, abyste si o to říkali v otevřených dopisech.
Do komentáře stačí napsat: souhlas - nesouhlas, díky.
Zdroje:
Prohlášení šéfredaktorů českých médií: Odmítáme útoky předsedy vlády
Odpověď Andreji Babišovi: Jak vypadá normální žurnalistika
Threads:
