Článek
Následující řádky nejsou komentářem v běžném slova smyslu. Jsou spíše diagnózou stavu, ve kterém se nacházíme.
Někteří lidé celý život sbírají, jiní loví.
A mezi nimi se odehrává všechno, čemu říkáme život.
Jsou mezi námi tací, kteří mi připomínají právě tyhle sběrače. Dupou v mechu v nablýskaných polobotkách a hulákají na celé kolo, čímž spolehlivě vyplaší všechno, co má nohy a dalo by se ulovit k jídlu.
V lese, kde dřív bývalo živo, zbyl jen prach a ticho.
A tak tihle „hospodáři“ teď v krajní nouzi jen sbírají, co jim přijde pod ruku. Problém je, že v té své zaslepené pýše už nepoznají ani borůvku od jedovatého rulíku. Servírují nám pak tyhle hořké plody s úsměvem a upřímným údivem nad tím, že je nám z toho všeho čím dál víc na zvracení.
Sběrači sbírají jistoty.
Sbírají potvrzení, teplá místa a zajištěné plány.
Každý den plní košík drobných úspěchů, které se lesknou,
ale nevoní.
A zatímco tihle sbírají jedy, z křoví se ozývá řev další party.
A pak je tu další parta, která se lesem neprodírá, ta ho jen bezostyšně decimuje. Jsou schopní zašlapat i tu poslední zdravou houbu jen proto, aby si mohli utrhnout co nejdelší klacek. Ten ale nepotřebují na podepření, potřebují ho k tomu, aby s ním mohli mlátit kolem sebe hlava nehlava do všeho, co jim neuhne z cesty. A je jedno, jestli je to strom, nebo jejich vlastní stín. Jejich strategie je hluk; myslí si, že čím víc praskání větví způsobí, tím spíš se stanou pány lesa.
Skuteční lovci?
Ti jen tiše krouží po okraji. Možná už to ani nejsou lovci, ale spíš mrchožrouti politických příležitostí. Čekají, až ta rozjařená banda z lesa něco vyžene, aby to v příkopě dorazili a prohlásili za svůj úlovek.
Lovci jdou do tmy.
Ne proto, že by chtěli víc, ale proto, že musí.
Cítí neklid, když zůstanou stát.
Ale otázka, která nad tím vším visí ve vzduchu jako ranní mlha:
Zbývá v tom lese vůbec ještě něco k snědku? Není už ten revír beznadějně vyžraný a otrávený?
Možná jsme ty pravé lovce, tedy ty s instinktem, odvahou jít do tmy a úctou k revíru, už dávno ztratili. Možná se jen proměnili v unavené naháněče těch zpovykanců. Svoje vrozené pudy v sobě buď nadobro utloukli, nebo je vyměnili za pohodlí teplého místa u vyhasínajícího ohniště.
Nesbírají - loví.
A když se vrátí s prázdnou, nevadí.
Pro ně má smysl i stopa, ne jen kořist.
Protože v lese, kde se místo lovu jen řve a místo borůvek sbírá rulík, nemá smysl hledat stopu. Tam už zbývá jen čekat, kdo z té bandy se otráví jako první.
Jsi lovec nebo sběrač?
