Článek
Mýtus o kutilství jako národním sportu
Při pohledu na přeplněná parkoviště před hobbymarkety by se mohlo zdát, že jsme stále ti samí šikulové jako za Husáka. Jenže nenechte se mýlit. Tenhle nablýskaný „lifestyle“ v barvách pastelových lazur má s pravým kutilstvím společného asi tolik, jako čínská instantní polévka s poctivým vývarem od babičky.
Zatímco dřív byl kutil člověk, který dokázal „vydrbat“ se systémem i fyzikou, dnes je to spíš člověk, který si koupí luxusní sadu nářadí v akci, a potom s pocitem národního hrdiny smontuje botník ze švédského obchoďáku. To není kutilství, to nejsou ty „zlaté české ručičky“. To je jen skládání velkého lega pro dospělé, ke kterému potřebujete barevný návod a láhev vína na uklidnění.
„Napadeno kurvilem domácím“
V praxi se pak setkáváme s fenoménem, kterému profíci říkají „napadení kurvilem domácím“. To je ten moment, kdy se mladý ambiciózní „hobbík“ po zhlédnutí tříminutového videa na YouTube rozhodne, že oprava protékajícího záchodu je vlastně brnkačka.
A předvídatelný výsledek? Tuny silikonu tam, kde mělo být těsnění, závity servané tak, že by je nepovolil ani Thor, a v horším případě i vytopení sousedi o tři patra níž. „Zlaté české ručičky“ se v podání mladé generace smrskly na schopnost najít v mobilu aplikaci na hodinového manžela. A ten, když konečně po týdnu dorazí, si jen za cestu naúčtuje víc než chirurg za transplantaci jater.
Inženýrská krev vs. digitální bezradnost
Rozdíl je v genech a v drsném tréninku bývalým všudypřítomným nedostatkem. Generace 60. let byla vychovávána otci, kteří byli schopni inženýrsky promyslet i konstrukci bedny na brambory ve sklepě. Dnes tahle generace drží v rukou kapitál, který se rozhodně nedá vygooglit. Je to třeba ten cit v prstech, který vám řekne, že za ten šroub už víc nebrat, jinak z něj bude jen kulatý nesmysl nebo těžko odstranitelná zátka v díře.
Mladý „kutil“ má pak místo citu v ruce jen tablet plný aplikací. Umí si sice na 3D tiskárně vytisknout nepotřebný otvírák na nápojové plechovky, ale když mu praskne přívodní hadice k pračce, ocitne se rázem v digitální pasti. Fyzikální zákony se totiž nedají obejít updatem softwaru na verzi 27.2, a gravitace v koupelně si na lajky na Instagramu nehraje. Voda teče a písek se sype, to neokecáš.
Poslední mohykáni u ponků
Pravé kutilství, takové to s velkým „K“, mizí spolu s lidmi, kteří vědí, jak věci fungují „pod kapotou“. Stává se z něj žádaná elitní dovednost, skoro až magické umění. V Praze už dnes není bohatý ten, kdo má loft za třicet mega, ale ten, kdo má v mobilu tajné číslo na někoho z ročníku 1960+, kdo je ochotný přijít a zachránit to, co ten „expert“ před ním podělal.
Ocitáme se tak v paradoxní situaci. Máme tisíce specialistů na sociální sítě a vztahových koučů, ale skoro nikoho, kdo by uměl ohnout trubku, plastovou natož kovovou. Pokud se tenhle řetězec předávání „fíglů“ a řemesla definitivně přetrhne, budeme brzy národem, který sice umí ovládat chytrou domácnost pouhou myšlenkou, ale bude se v drahém obýváku brodit po kotníky ve vodě.
A to jen proto, že si nikdo nebude pamatovat, kde se sakra zavírá ten hlavní uzávěr.
Dokážete si doma udělat drobné opravy?
