Článek
Zdraví vás Jarda a Stáňa!
Když se řekne Sicílie, většině lidí se vybaví sluncem zalité pláže, barokní uličky, vůně moře a romantické silnice klikatící se podél pobřeží. My jsme se ale tentokrát rozhodli poznat Sicílii trochu jinak. Auto jsme nechali odpočívat na parkovišti a místo volantu jsme usedli do historického motoráčku. Čekala nás totiž jízda legendární železnicí Ferrovia Circumetnea, která obepíná masiv Etny a nabízí pohledy, jaké z okna auta jednoduše nezažijete.
Naše cesta začala v pobřežním městečku Giarre. Odtud se vláček pomalu vydal vzhůru po úbočí Etny. Žádný rychlovlak ale nečekejte. Tady se nikam nespěchá. Motoráček si vytrvale razil cestu mezi starými olivovníky, vinicemi a malými sicilskými vesničkami. Úzké koleje mají rozchod pouhých 950 milimetrů a trať se postupně šplhá stále výš. Během chvíle jsme se z vyhřátého pobřeží dostali až do nadmořské výšky téměř 800 metrů.
A právě pomalé tempo dává téhle jízdě zvláštní kouzlo. Vlak lehce drncá na úzkých kolejích, z motoru se ozývá charakteristické bublání a za oknem pomalu ubíhá krajina. Stačilo stáhnout okénko a nechat do vagónu proudit vzduch provoněný sicilským venkovem. Člověk má najednou pocit, jako by se vrátil o několik desítek let zpátky.
Jenže cestování kolem Etny má svá vlastní pravidla. Nikdy totiž úplně nevíte, co vám sopka předvede. A my jsme měli opravdu štěstí, protože Etna byla zrovna aktivní. Z oken vlaku jsme fascinovaně sledovali obrovská tmavá mračna dýmu a sopečného prachu, která stoupala z kráteru vysoko nad námi. Je to nádherné divadlo, ale zároveň z něj člověku trochu běhá mráz po zádech. V tu chvíli si totiž uvědomíte, že tahle krásná hora není jen kulisou sicilské krajiny, ale stále živou sopkou.
Místní ostatně vědí své. Když se změní směr větru, nemusí trvat dlouho a jemný černý sopečný popel se objeví na střechách, terasách, ulicích i kapotách aut. Etna jim život občas pořádně připomene.
Snad největší husí kůži jsme ale měli při průjezdu místy, kudy se v minulosti valila žhavá láva. Při ničivé erupci v roce 1981 láva pohřbila políčka, drážní domky a zasáhla dokonce samotnou železniční trať. Dnes tudy vlak projíždí krajinou, která působí skoro jako z jiného světa. Všude kolem jsou černá, ztuhlá lávová pole a jen tu a tam se mezi nimi objevují první zelené rostliny, které si pomalu berou krajinu zpět.
Kontrast černé lávy, svěží zeleně a zářivě modré oblohy je opravdu úchvatný. A právě tady člověk pochopí, jak zvláštní vztah mají místní k sopce. To, co dokáže během chvíle zničit celé území, zároveň vytváří mimořádně úrodnou půdu. A právě díky ní jsme zamířili do městečka Bronte na západním svahu Etny.
Pokud máte rádi pistácie, Bronte je pro vás doslova rájem. Místní pistácie jsou považovány za jedny z nejlepších na světě a právem se jim přezdívá „zelené zlato“. Pistáciové stromy rostou přímo v sopečné půdě mezi lávovými poli a minerály z Etny jim dávají výraznou chuť a nádhernou zelenou barvu.
Jakmile jsme vystoupili z vlaku, samozřejmě jsme nemohli odolat. Naše první kroky vedly do kavárny na pistáciovou granitu a křupavé sicilské cannoli. A po takové jízdě vlakem chutnaly snad ještě lépe.
Celá cesta po Ferrovia Circumetnea v sobě ale měla ještě jednu zvláštní příchuť – nostalgii. Historické motorové vozy, které na této trati sloužily dlouhá desetiletí, totiž postupně nahrazují moderní klimatizované vlaky. Pro místní je to samozřejmě pokrok. Moderní soupravy jsou pohodlnější a praktičtější. Jenže s odchodem starých motoráčků mizí i kus atmosféry, kvůli které je tahle železnice tak výjimečná.
My jsme proto opravdu rádi, že jsme tenhle starosvětský zážitek ještě mohli zažít na vlastní kůži. Nebyla to jen obyčejná cesta vlakem. Byla to cesta časem, vinicemi, olivovými háji a černými lávovými poli, s dýmající Etnou stále někde nad námi.
Pokud se někdy vydáte na Sicílii, zkuste na chvíli zaparkovat auto a sednout si do tohoto vláčku. Ukáže vám totiž úplně jinou tvář ostrova – pomalejší, divočejší a mnohem autentičtější. A možná stejně jako my zjistíte, že někdy je nejlepší cestovat právě tam, kde se nikam nespěchá.
Hezké pokoukání vám přejí Jarda a Stáňa!
