Článek
Elektrokola se poslední dobou stávají symbolem moderní a ekologické dopravy bez větší námahy pro samotné sportovce. Elektrokola se rozmáhají napříč populací a s tím roste i jejich přítomnost v horských oblastech. Marketéři výrobců elektrokol je prezentují jako ideálního pomocníka pro zpřístupnění přírody široké veřejnosti a šetrný způsob, jak si užít horskou cyklistiku. Realita ale není zdaleka tak jednoduchá. Elektrokola znamenají pro horskou přírodu i pořádnou porci nezanedbatelné zátěže, kterou bychom měli přestat přehlížet.
Vysoký dosah i rychlost významně ohrožují zvěř i horské stezky
Elektrokola umožňují cyklistům s minimální fyzickou námahou zdolávat velké vzdálenosti a dosahovat vysokých rychlostí. To ale znamená, že se spousta lidí bez problémů dostane i do dříve odlehlých a klidných oblastí, které poskytovaly bezpečné útočiště pro mnoho druhů živočichů, kteří o naši společnost vůbec nestojí. Zvířata, zvyklá na ticho a minimální přítomnost člověka, jsou vystavena stresu z daleko častějšího pohybu cyklistů a z hluku, který lidé vždy produkují. To může vést k narušení jejich přirozeného chování, migračních tras, nebo i reprodukčních cyklů. Plachá zvířata, jako je tetřev hlušec, kamzík horský nebo rys ostrovid, jsou obzvláště citlivá na rušení a ztrátu přirozeného prostředí. Což lidská přítomnost nepochybně způsobuje.
Lidé by svojí činností měli ohrožovat přírodu co možná nejméně. Tím spíše, jde-li o zábavu
Vyšší rychlost elektrokol v kombinaci s tichým chodem představuje vážné riziko pro divokou zvěř. Zvířata nemají dostatek času na reakci a hrozí jim srážka s cyklistou. Následky takové kolize mohou být fatální jak pro zvíře, tak pro cyklistu. I zdánlivě banální setkání může mít pro citlivé živočichy negativní dopad na jejich zvyky a přirozené chování.
Netrpí jen zvěř
Elektrokola jsou obecně výrazně těžší než běžná kola a díky energii z baterií umožňují výrazně agresivnější jízdní styl, což bohužel odnášejí horské stezky. A to především za deště, kdy rozbahněné horské stezky podléhají erozi více než kdy jindy. Následné opravy jsou velmi nákladné a časově náročné, což znamená další zásah do horských ekosystémů. Cyklisté na elektrokolech neváhají sjíždět i mimo vyznačené trasy, čímž ničí vegetaci. Ne že by se podobně nechovali i běžní cyklisté, ale zdaleka ne v takové míře, neboť se potom musí náročným terénem dostat zase nazpět a to jen a jen za pomoci vlastních sil, na rozdíl od „elektrocyklistů“, které z kdejaké rokle vytáhne nahoru baterie.
Elektrokola versus pěší turistika
Hory ale nepatří jen cyklistům, ať už osedlají jakékoliv kolo. Po horách chodí také obrovská spousta pěších turistů. Na úzkých a často nepřehledných horských cestách tak na sebe tedy tyto dvě skupiny běžně narážejí. A pokud cyklista poháněný baterií nadměrně využívá výkonu svého stroje, tak vzhledem k tichosti provozu a rychlosti jízdy může docházet k nebezpečným střetům. Dochází pak ke konfliktům mezi cyklisty a pěšími turisty, kteří se cítí na úzkých stezkách ohroženi.
Mýtus o ekologické šetrnosti
Často slýcháme argumentaci, že elektrokola jsou ekologická a šetrná k životnímu prostředí. Tato argumentace je však nebezpečně zavádějící. Výroba baterií do elektrokol je energeticky náročná a produkuje značné velké množství odpadu, stejně jako jejich likvidace. Cyklistika už tedy dávno nepředstavuje tak ekologický způsob dopravy a sportu, jako by se na první pohled mohlo zdát. Tedy pokud cyklista zvolí kolo na baterky.
I elektrokola zanechávají stopy na životním prostředím. Především díky svým bateriím
Elektrokola v horách představují komplexní a do budoucna rozsáhlý problém s negativním dopadem na životní prostředí a okrajově i na sociální klima. Je na čase začít vnímat elektrokola v horách kriticky a přijmout opatření, která minimalizují jejich negativní dopady. Je potřeba začít regulovat užívání elektrokol v chráněných oblastech a důsledně kontrolovat dodržování veškerých pravidel. Cyklisté vyrážející do oblastí, kde mohou přírodu narušovat, by měli být alespoň základně poučeni o tom, že tam v přírodě nejsou doma oni, ale zvěř, pro kterou taková místa domov skutečně znamenají. Pouze tak můžeme zajistit, aby hory zůstaly místem klidu, krásy a biodiverzity i pro budoucí generace. Člověk je sice nejvyšší formou existence na Zemi, je ale také nejinteligentnější obyvatelem naší planety a bylo by skvělé, kdyby se podle toho také choval a zbytečně neničil život jiným živočišným druhům jen pro svoji vlastní zábavu.
Zdroje:
