Článek
Migrace je fenomén starý jako lidstvo samo. Ať už hnáni válkou, hladomorem, či touhou po lepším životě, lidé se vždy vydávali do neznáma s nadějí na lepší zítřky. Dnes, v době globalizace a propojeného světa, nabývá migrace na intenzitě a stává se žhavým tématem společenské debaty, obzvláště v kontextu tzv. migrační krize, která hýbe veřejným mediálním prostorem. V České republice, stejně jako v mnoha dalších evropských zemích, se tato debata bohužel často vede v atmosféře strachu a xenofobie, což vede k tendencím migranty zbytečně démonizovat a vnímat je jako hrozbu. Je však načase odložit předsudky a podívat se na problematiku s chladnou hlavou a opírat se jen o fakta a ne o emoce.
Velkým strašákem, kterého hojně zneužívají xenofobní hlásné trouby, je bezpochyby kriminalita migrantů. Je logické, že s migrací se pojí i jistá míra kriminality. Stejně jako v každé společnosti, i mezi migranty se najdou jedinci, kteří se trestných činů dopouštějí. Je však potřeba zdůraznit, že se jedná o marginální jev, který v žádném případě nepředstavuje systémové ohrožení pro evropskou společnost. Podle statistik Ministerstva vnitra ČR se podíl migrantů na celkové kriminalitě pohybuje v jednotkách procent a v mnoha případech je dokonce nižší než u majoritní populace. Média bohužel mají tendenci zveličovat a selektivně informovat o trestné činnosti migrantů, čímž dokáží obraz reality naprosto překroutit a jen přiživit strach ve společnosti a vyvolat větší nenávist.
Je nutné si uvědomit, že migranti představují obrovský potenciál jak pro naši ekonomiku, tak i pro společnost. Česká republika se potýká s nedostatkem pracovních sil v mnoha odvětvích, od stavebnictví a průmyslu až po zdravotnictví a sociální služby. Migranti mohou tato volná místa hravě zaplnit, čímž by ekonomiku jednoznačně podpořili. Studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ukazují, že migranti v průměru odvádějí více na daních, než kolik čerpají na sociálních dávkách. Kromě toho někteří i zakládají nové firmy a vytvářejí pracovní místa pro další lidi, ať už migranty nebo domácí obyvatelstvo. Příkladem může být vietnamská komunita v České republice, která se významně podílí na rozvoji maloobchodu a gastronomie. Ano, lze namítnout, že Vietnamci momentálně nejsou ti migranti, kteří právě teď do Evropy houfně nelegálně prchají, ale právě na nich je krásně vidět, že i lidé přicházející do neznáma se dokáží výborně aklimatizovat.
Migranti s sebou přinášejí i kulturní obohacení. Rozmanitost jazyků, tradic nebo zvyků může být pro společnost velmi inspirativní a rozhodně nám do budoucna mají co nabídnout. Můžeme se od nich učit, rozšiřovat si obzory a poznávat svět z jiných perspektiv. Vzájemné sdílení a poznávání by mohlo napomoci k odbourávání předsudků a k vybudování tolerantnější a otevřenější společnosti. Příkladem může být rostoucí popularita exotických kuchyní a festivalů, které přitahují stále více Čechů.
Migrační krize je výzvou, ale i příležitostí. Můžeme se jí postavit čelem s otevřenou myslí a s ochotou pochopit. Můžeme se poučit z předchozích chyb a budovat společnost, která je založena na toleranci a respektu. Společnost, ve které se každý cítí v bezpečí a má šanci na plnohodnotný život, bez ohledu na svůj původ. Je na čase opustit věčně přítomný strach z neznámého, protože neznámé nutně nemusí znamenat zlé. Migranti nejsou hrozbou, ale příležitostí. Je na nás, jak se k této příležitosti postavíme. Buď se neprodyšně uzavřeme celému světu a všemu novému, zavřeme oči a zacpeme si uši a budeme dělat, že naše Evropa nemá se světem nic společného, a nebo to prostě pojmeme jinak. Myslím, že nemusíme být lhostejní k dění kolem nás, myslím, že můžeme dát příležitost lidem, kteří se sice nyní nacházejí ve svízelné situaci, ale kteří mají velký potenciál, a kteří by nás podle mě, mohli velmi mile překvapit.
Zdroje: