Článek
Česká pošta je státní instituce každým coulem. Je to organizace, která je bezedným základem pro vtípky a posměšky všeho druhu, a musím konstatovat, že právem. Když tento státní moloch nedávno rušil své pobočky, je škoda, že to, nepochybně zaneprázdnění, státní úředníci vzali tak lajdácky, a spousta poboček ještě zbyla. Česká pošta dokáže bezpečně přesvědčit, že je jí úplně jedno, jestli tam lidé chodit budou nebo nebudou.
Všude je líp než na poště
Když se podíváme okolo sebe, najdeme dnes už nepřeberné množství různých společností, které se věnují doručování zásilek všeho druhu. Tyto společnosti spolupracují s obrovským množstvím partnerů, které využívají pro ukládání zásilek. Tito partneři mají různé otevírací doby a lidé si mohou vybrat, kam jejich zásilka poputuje. I v nejmenších obcích rostou jako zvody různé „boxy“, kde si můžeme zásilky vyzvedávat třeba i v noci. Ano, takto vypadá společnost, která nabízí zákazníkovi služby, protože chce, aby se zákazník vracel.
Naproti tomu stojí Česká pošta. Tato zkostnatělá organizace pod vedením státu člověka svým vzezřením, personálem i celkovým fungováním přímo vybízí, aby se tu už nikdy neukázal. Paní za okénkem obvykle svým pohledem dokáže dát jasně najevo, že ji přicházející zákazník obtěžuje. Skoro to vypadá, že takové grimasy byly součástí školení, hned po přijímacím pohovoru na pobočku České pošty.
A nejlepší je to ve Strachotíně
Některé pobočky svým fungováním a úrovní služeb skutečně zákazníkovi dávají jasný vzkaz, aby už nikdy nepřišel. Česká pošta ale nabízí i pokročilejší formy odrazování od využití jejích služeb. Při jednom ze svých výletů jsem v jihomoravské obci Strachotín narazil na pobočku České pošty, u které jsem se od srdce zasmál. Tady na to šli opravdu od lesa. Odhánění zákazníků zřejmě představovalo pro zdejší personál vícepráce, a tak to vyřešili po filištínsku. Není přece nic jednoduššího, než když jsou lidé doma, tak prostě zavřít. A otevřít zase až odejdou do práce. No a než se z ní vrátí, tak samozřejmě zase zavřít. A je to. Problém vyřešen.
Jak jinak si lze vysvětlit otevírací dobu, která začíná obvykle v 10 hodin ráno. Některé dny lze poštu navštívit už od osmi, ale to pro většinu zaměstnaných lidí stejně nic moc neřeší. Ve Strachotíně moc práce není, a tak lidé dojíždějí a málokdo po osmé teprve sedá do auta a vyráží do práce. No a sotva otevřeli, hned zase zavírají. Ve 12. Pro běžného ekonomicky aktivního člověka, nepoužitelné. Jediným dnem, kdy tady lze jít na poštu, je úterý, pokud to stihnete do 17 hodin. Ano, to už možné je. Ve Strachotíně se tedy na poštu spěchá jen v úterý.
Otevírací doba strachotínské pošty vypadá, jakoby byla naschvál nastavena tak, aby sem chodilo co nejméně lidí
Pošta si s konkurencí hlavu neláme
Česká pošta tedy jedná v přímém rozporu s tržní ekonomikou. Zatímco se veškerá konkurence snaží zákazníka všemožně přesvědčit, aby využil právě jejich služeb, na poště ve Strachotíně řekli, přijď v úterý v 17, nebo nechoď vůbec. Česká pošta měla obrovský potenciál doopravdy fungovat a generovat zisky. Před komerčními doručovateli měla přímo gigantický náskok. Z pozice jediného možného doručovatele v České republice se během pár let Česká pošta dokázala obratně propracovat na pozici jasně nejhoršího doručovatele.
Lidé nic jiného než poštu neznali, a proto nebylo nic jednoduššího, než si pozici jedničky udržet. Ale jak už to tak ve státních podnicích bývá, jen si povšimnout, že roste konkurence, mohlo zabrat klidně i 15 let. A to že je konkurence o parník napřed? Těžko říci, jestli to na poště už dnes vědí.
Samozřejmě chápu, že v malých obcích žijí i velmi staří lidé, pro které je spojení pošta a důchod pevné jako skála, a bez pošty by zřejmě netušili, jak si důchod vyzvednout. Jenomže to by zřejmě vyřešil pouze doručovatel, bez kamenné pobočky. Na pohledy a dopisy by stačila poštovní schránka. A paní na pobočce by si mohla klidně oddechnout a vyrazit na úřad práce. Jen bych jí doporučil se obloukem vyhnout nabídkám soukromých firem, kde by své předchozí zkušenosti zřejmě neuplatnila.
Zdroje:
