Článek
Propracovaná koloniální architektura bývala čerpána především ze slavných francouzských proudů, většinou z takzvané „neoklasiky“. Pro tenhle velkolepý stavební styl bývalo typické vysoké podkroví, chodby s pravidelně vyklenutými oblouky a vzdušná venkovní terasa, nejlépe i s výhledem do nějaké té celoročně upravené zeleně.
Když jsem kdysi plánoval poprvé svou cestu do Mexika, toužil jsem především objevit něco z Karibského moře, prozkoumat starověké mayské rozvaliny nebo se ponořit do hladiny průzračných sladkovodních cenotů. To vše se mně zde časem opravdu splnilo. I přes všechny ty neskonalé yucatanské krásy je toho však k vidění v tomhle ráji ještě nesčetně více, než si člověk dokáže hned napoprvé představit.
Jedna z věcí, která tehdy nebyla na výpisu mých zajímavostí až tak důležitá, byla návštěva takzvaných „henequenských haciend“, honosných statků, které zde sloužily především jako továrny na výrobu a zpracování přírodních vláken, z agáve příznačně známého jako yucatanský Henequen.
Původ slova hacienda
Slovo „hacienda“ je přímo odvozeno z výrazu latinského slovesa „facer“, do češtiny bychom tohle slovo mohli tedy přeložit jednoduše jako „dělat“ nebo odvozeně, „udělat“.
S tímto obratem si můžete představit hned několik slovních významů, původně byl však odkazován výhradně na nějaký obchodní nebo prodejní „soubor zboží“. V oblasti zemědělství se tedy většinou jednalo o nějakou rozsáhlejší farmu, která se většinou věnovala plantážnictví, to ať už jednoho nebo i více produktů najednou.
Terasa haciendy Temozón Sur a podvečer na haciendě Yaxcopoil
Uzavřený společenský kruh
Neodmyslitelnou součástí haciendy bývaly dělnické a služebnické domy, které stavěli statkáři pro své zaměstnance vždy někde poblíž, nejlépe přímo v areálu samotné haciendy. Často se jednalo o jednotlivé rodinné příbytky, jindy třeba i rozsáhlejší vesnice. Z těchto dělnických osad se běžně zaměstnanci ani nevzdalovali, měli zde k dispozici veškeré spotřební zboží, obchody, lékárny nebo například své školy, kde bývali všeobecnému vzdělání vyučováni děti a stejně tak i dospělí.
Obchodní mince, jakožto jejich běžné kupní platidlo, si každá hacienda razila výhradně svoje vlastní. A samozřejmě, zpravidla vždy zcela odlišné od těch ostatních, co byly všude jinde v oběhu. V uzavřených pracovních komunitách tak kolovala vždy jen jedna platební měna, z toho důvodu mohl utratit dělník svůj výdělek pouze u vlastního statkáře nebo v předurčených obchodech.
Každá hacienda mívala mimo jiné také svoje vlastní trestní zákony, jakási panská práva, se kterými mívala spojena i veškerá výstražná opatření. Provinilci byli souzeni na základě nejrůznějších pracovních prohřešků, malých nebo rozsáhlejších podvod, jaké bývaly často například i drobné krádeže na statku. Běžně jednalo jen o tresty kázeňské, ale v případě závažnějších pochybení měla vrchnost plná práva sáhnout i po trestech společensky nejvyšších.
Vrchol produkce
Ve druhé polovině 19. století už zde produkovalo více než tisíc haciend a v roce 1899 byl jejich reálný počet dokonce uveden pod historicky nejvyšším číslem 1235. Přibližně 850 z nich už mělo v té době zcela vlastní výrobní zařízení, které jim umožňovalo provádět veškerý výrobní proces své výroby, konkrétně drcení, česání a balení.
Tyhle statky vlastnilo tenkrát přibližně čtyři sta bohatých rodin, ze kterých byla asi dvacet až třicet nejmocnějších nazývána takzvanou „božskou kastou“. Názvem, který si mezi sebou jednoho dne oni sami vytvořili.
V době diktatury mexického prezidenta Porfiria Díaz (1876-1911) byl už henequen považován všude ve světě díky svým často až neuvěřitelně vysokým poptávkám doslova za „zelené zlato“. Dělnická populace henequenu představovala tehdy na Yucatanu zhruba 90% celkové pracovní síly, která se věnovala veškerým pracovním a obchodním činnostem nebo zde byla nějak spojena s výrobou.
Smotky vyrobeného sisalu a sušení vláken na slunci
Haciendy dnes
I v současnosti zde můžete objevit tyhle historické haciendy doslova v nejrůznějších podobách. Od zarostlých zbořenin až po ty zcela zrekonstruované, přepychové a velkolepé projekty. Z některých z nich se časem staly hotely, restaurace, muzea nebo dnes slouží výhradně pouze na svatební obřady. Přesto stojí určitě za vaši návštěvu, můžete si je sem přijít alespoň přinejmenším nafotit!
Současný turismus často nabízí prohlídky i po aktuálně fungujících továrnách, kde se dodnes celý proces výroby sisalu provádí stejně tak, jakým se tohle „zelené zlato“ vyrábělo kdysi, v době své největší slávy.
V některých najdete dokonce i zbytky původního zařízení, jinde se dosud pracuje i na působivých starý strojích, které jsou i přes sto let dodnes neustále funkční.
Jinými slovy, pocházejí z doby, která tomuto kraji přinesla doslova neskutečné bohatství a bez kterého nebyl Yucatan zcela jistě takový, jaký ho známe dnes.
Nádvoří haciendy Temozón Sur
Zdroje:
Haciendas: en-yucatan.com.mx, haciendasdemexico.org, mayas.uady.mx
Henequen: wikipedia.org
