Článek
Ten první kontakt španělských dobyvatelů s americkou pevninou se datuje v březnu roku 1517. Jednalo se o výpravu kapitána Hernándeze, která byla z Kuby nedobrovolně vláčena za silné bouře na západ, až na ostrov Isla Mujeres.
Odtud už je pobřeží Yucatanu doslova na dohled. Setkání s domorodci proběhlo na kontinentě, v oblasti dnes známé jako Cabo Catoche, původně s mayským názvem „wotoch“.
Odpověď v neznámém jazyce
Mayové se nejdříve k neznámým hostům jen opatrně přiblížili a vyslovili polohlasně: „In ca wotoch“, což znamená v jejich jazyce něco jako „tohle je můj dům“. Španělé se jich ihned ptali dále, všemi dostupnými posunky: „Kde, že to jsme? Kam jsme to dopluli?“.
Jedna z možných mayských odpovědí mohla tedy znít: „Uh yu ca t´ann“, značí „poslechni jak mluví“ a tu druhou: „Ci u t´ann“, bychom mohli volně přeložit z mayštiny jako „Nerozumím ani slovo“.
Z tohoto „hláskového chaosu“ vytvořili Španělé svůj zcela nový název, který byl k tomu, co právě slyšeli, údajně foneticky nejblíže. Složenina slova „Yucatan“ je tedy pravděpodobně to jediné, co dokázali z cizí mluvy nějak svědomitě rozluštit.
Letecký pohled na Mys Mosquito, severně od Cabo Catoche
Osud prvních španělských expedic
Hernándezova výprava byla na své cestě ještě opakovaně napadána domorodci a téměř polovina posádky zahynula v oblasti dnešního Champotonu, v ozbrojeném střetu na západě poloostrova. Tohle místo nese dodnes příznačný název „Záliv prohrané bitvy“. I sám kapitán byl v tomhle boji zraněn, čemuž krátce po návratu na Kubu, po deseti dnech marné snahy k zotavení, osudově podlehl.
Ani další španělská výprava, pod vedením kapitána Grijalvy, se nesetkala v roce 1518 s výraznějším úspěchem. Jeho lodě propluly tenkrát poprvé širokým průlivem, mezi ostrovem Cozumel a yucatanskou pevninou, o které se v té době mylně domnívali, že je pouze ostrovem.
Cortésova výprava
Na ostrově Cozumel zakotvil také, se svou flotilou jedenácti lodí, kapitán Hernán Cortés. Právě pod jeho velením bylo zahájeno v roce 1519 bezesporu nejslavnější tažení, které vedlo později k dobytí celého území Mezoameriky a ke vzniku Kastilského knížectví, takzvaného Nového Španělska.
Cortés volil postup dobývání ozbrojenou silou a nevyhýbal se ani masovému krveprolití, na novém území a na právě podmaněných národech. Na rozdíl od klasického pirátství, které bylo vždy zákonem jednoznačně odsuzováno, se naopak tohle neskonalé násilí na domorodcích dělo plně v souladu s tehdejším královským právem. Jinak řečeno, vše výhradně ve jménu Krista, jakožto z vůle svaté víry křesťanské.
Trosečníci z Jamajky
Španělé se brzy dozvěděli o existenci dvou bílých mužů, kteří byli zadrženi mayskými kmeny na tomhle pobřeží ještě o pár let dříve.
Jeden z nich se jmenoval Gerónimo de Aguilar, který přežil ztroskotání španělské lodi Santa María de la Barca, vypravené z Jamajky. Ten se po vysvobození ke Cortésově družině přidal a stal se jedním z jeho hlavních mayských tlumočníků.
Druhému přeživšímu, jménem Gonzalo Guerrero, se podařilo z mayského otroctví uprchnout a získal po čase dokonce i plnou důvěru vlivného kmenového náčelníka, nazývaného Nachán Can.
Aby se i on sám mohl stát uznávaným mayským vůdcem, takzvaným „nacomem“, rozhodl se oženit s mayskou princeznou Zazil Há. Jejich děti jsou z historického hlediska považovány za vůbec první „moderní Mexičany“, potomky „dvojí krve“.
Guerrero zůstal vždy na straně Mayů a podle některých zdrojů proti Španělům dokonce i bojoval.
Mayský obřad v Playa del Carmen, v dáli budovy ostrova Cozumel
Mayové na volném moři
Zmínka o neznámé pevnině se v dokumentech objevila přesto o něco dříve, v navigační zprávě Bartoloměje Kolumba, ze srpna roku 1502. Jeho loď tehdy potkala na moři skupinku Mayů, někde severně od dnešního Hondurasu, kteří se tudy plavili na kánoích za svým běžným obchodem po Karibiku.
Obě strany si toho dne vyměnili, v míru a pokoji, navzájem své zboží. Na posunky Španělů: „Odkud pocházíte?“, ukazovali domorodci na vzdálené pobřeží své země, kterou nazývali jako „yuk'al-tan mayab“, doslovně tedy „všichni ti, co mluví maysky“.
Bartoloměj později změnil tento název na „Yucathan maian“, aby ho mohl nějak zapsat do svých knih. Tenkrát si asi těžko dokázal představit, o jakou rozlohu se vlastně jedná. A už vůbec ne, že jde o souvislý světadíl.
Je tedy docela možné, že si Yucatan vybral svůj španělský název ještě o nějakých patnáct let dříve, než byl v roce 1517 „prvními“ Španěly oficiálně objeven.
Spojení kultur v průběhu staletí
V současnosti je tento tropický ráj navštěvován hojně turisty doslova z celého světa. Ve spleti hotelů a bílých pláží se tak velice snadno zapomíná, jak klíčovou roli sehrál kdysi ve spojení zcela rozlišných kultur a ve významu jejich dědictví.
Putování po tomhle kraji je tedy často doslova obrazem živé historie nebo chcete-li, jakýmsi „cestováním v čase“.
Žena z mayské vesnice, která si k jídlu připravuje tortilly
Tradiční mayské obydlí
Zdroje:
