Článek
Tradice jako zástěrka pro modřiny
Každý rok posloucháme to samé: Je to tradice. Je to symbolické. Vrbové proutky prý přenášejí životní sílu. Jenže realita je jiná. Statistiky mluví jasně – 80 % žen dnes vnímá pomlázku negativně. Každá čtvrtá si z pondělí odnese modřiny a každá pátá cítila ponížení. To není žádná vznešená symbolika. To je prostý výsledek aktu, který jsme si zvykli tolerovat.
Samozřejmě, pokud si některá žena dovolí říct nahlas, že ji to nebaví, okamžitě „kazí svátky“. Nemá smysl pro humor, je to zahořklá feministka, nebo prostě jen přehání. Fajn, tak tedy přeháním.
Zamyslete se nad tím, co skutečně slavíme
Muži chodí od domu k domu a bijí ženy, doslova. Ženy jim za to dávají sladkosti a poslušně děkují. Kdyby s takovým nápadem přišel někdo v dnešní době, nikdo by to nenazval tradicí - nazval by to patologickým chováním a problémem. Ale protože se to děje stovky let, mávneme nad tím rukou a řekneme: „No tak, jsou přece Velikonoce, prostě to přijmi.“
Jenže délka trvání nějakého zvyku z něj automaticky nedělá zvyk dobrý. V historii existovala spousta věcí, které se dělaly staletí, než jsme si uvědomili, že jsou za hranou. Tohle je přesně ten případ – jen jsme to zatím neřekli dostatečně nahlas.
Lekce, kterou dáváme našim dětem
A co tato „tradice“ ve skutečnosti říká dětem? Malé holky sledují, jak je dospělí muži šlehají. Následně se jim vysvětlí, že je to normální, hezké a že za to mají být vděčné. Prý to bolí „jenom trochu“. Jako společnost jim tím dáváme jasný vzkaz: v rámci tradice se nechej bít a u toho se usmívej.
A pak se upřímně divíme, proč mají některé ženy v dospělosti problém říct jasné „ne“ nebo si nastavit hranice.
Jaro přijde i bez ran pleteným proutím
Nechci rušit rodinná setkání, mazance, barvení vajíček ani pečení beránka. To všechno mám ráda. Ale ta jedna konkrétní část – kde žena stojí, nechá se udeřit a za ránu děkuje – ta může klidně skončit. Hned teď.
Říká se, že bez pomlázky by to nebyly ty pravé Velikonoce. Možná. Ale Velikonoce, po kterých zůstávají ženám modřiny na těle i na duši, také nejsou žádná sláva. Pokud vám tohle přijde jako přehánění, zkuste se příště upřímně zeptat ženy vedle sebe, jak se při pomlázce opravdu cítí. Ne jestli se usmívá. Ale jak se cítí uvnitř.
Jaký máte na tuto tradici názor vy?
