Článek
Dnes, 25. září, uplynulo 88 let od data stanoveného jako první mobilizační den (samotná mobilizace byla vyhlášena už večer 23. září 1938). Tomáš Sedláček byl v té době čerstvě dvacetiletý poručík dělostřelectva a podle životopisu Československé obce legionářské prožíval tyto vypjaté chvíle u posádky v Hradci Králové. Za protektorátu pak musel uniformu odložit a pracoval jako úředník na cenovém úřadě v Jilemnici.
Z úřadu odešel hledat armádu
U přepážky ale dlouho nevydržel. V roce 1940 se rozhodl z protektorátu utéct. V zaznamenaných vzpomínkách pro Paměť národa popisoval svůj odchod jako hledání armády, ve které by moh proti nacistickému Německu reálně bojovat.
Tzv. balkánskou cestou se dostal do Francie, po její porážce do Velké Británie a později na východní frontu. Bojoval v těžkých bojích na Dukle, zapojil se do Slovenského národního povstání a krutou zimu prožil v partyzánských oddílech ve slovenských horách.
Ať už by v roce 1938 dopadla válka jakkoliv, Sedláčkův příběh ukazuje odhodlání tehdejších vojáků. Pro Sedláčka ale konec prvorepublikové armády neznamenal konec vojenské služby. Do osvobozené země se vracel s dalšími válečnými zkušenostmi a začal je předávat jako učitel na vojenské akademii.
K obvinění posloužilo vynucené doznání
Po válce dál sloužil armádě, ale 21. února 1951 byl zatčen. Následovalo mučení v neblaze proslulém hradčanském „Domečku“ a vykonstruovaný proces.
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR uvádí podstatný detail: z protirežimní činnosti ho usvědčovala výhradně vynucená doznání jeho bývalého podřízeného Josefa Kučery. Sedláček se přitom na žádných takových aktivitách nepodílel. Rozsudek doživotního vězení padl 23. června 1952. Ve čtyřiatřiceti letech tak skončil v komunistickém kriminále.
Tohle považuji na jeho osudu za nejhorší. Nešlo jen o to, že mu někdo přestal uznávat válečné zásluhy. Z člověka, který se vrátil sloužit do armády, režim chladnokrevně vyrobil nepřítele - a když k tomu potřeboval výpověď, získal ji nátlakem a mučením jiného člověka.
Na očištění jména čekal další desítky let
Sedláčkův trest byl později snížen na 25 let. Ven se dostal až při amnestii v květnu 1960, tedy více než devět let po zatčení, ve věku 42 let. Poté pracoval jako dělník a asistent projektanta.
Amnestie mu sice otevřela vězeňskou bránu, ale plná rehabilitace přišla teprve po pádu komunistického režimu po roce 1989. Propuštění z vězení a očištění jména tak v jeho životě dělily dlouhé desítky let.
Po roce 1989 se aktivně podílel na obnově Československé obce legionářské. Její životopis připomíná také jeho velkou zásluhu na tom, že do organizace přišli veteráni novodobých zahraničních misí. Válečný hrdina z roku 1938 tak pomohl prosadit, aby spolek legionářů mezi sebe přijal i mladé veterány z moderních zahraničních misí.
