Článek
V noci z 26. na 27. dubna 1943 se z pekárny ležící vně hlavního tábora Auschwitz podařilo uprchnout třem vězňům: Witoldu Pileckému, Janu Redzejovi a Edwardu Ciesielskému.
Riskantní plán vyšel na jedničku. Prořízli kabely, otevřeli těžké dveře a pod palbou strážných zmizeli v temnotě. Na útěku překonali i řeku Vislu – kuriózním detailem zůstává, že zámek u cizího přivázaného člunu dokázal Redzej otevřít stejným klíčem, kterým o pár hodin dříve odemkl dveře osvětimské pekárny.
Všichni tři se dostali do bezpečí a ihned sepsali detailní zprávy o zvěrstvech, která se uvnitř tábora dějí. Vedle slavného rtm. Pileckého, který do Osvětimi nechal zavřít dobrovolně pod falešným jménem, aby uvnitř vybudoval odbojovou síť, tak stojí dva muži, jejichž jména bývají v učebnicích neprávem uschována za formulaci „a dva další spoluvězňové“.
Varšava je znovu svedla do boje
Když v srpnu 1944 vypuklo Varšavské povstání, všichni tři opět sáhli po zbrani. Jan Redzej padl hned v prvních dnech bojů, 5. srpna 1944. Edward Ciesielski utrpěl těžké zranění, ale konec bojů přežil a podařilo se mu uniknout z německého zajetí. Witold Pilecki prošel německými zajateckými tábory a v bavorském Murnau se dočkal osvobození americkou armádou.
Konce druhé světové války se tak z původní trojice uprchlíků dožili dva. Vlast, za kterou nasazovali krk, jim ale svobodu nepřinesla.
Poválečný ráj pro hrdiny? Místo díků mučení a provaz
Oba přeživší se zapojili do poválečného protikomunistického odboje – a oba brzy skončili v rukách obávané tajné bezpečnosti.
- Edward Ciesielski byl zatčen a v lednu 1946 odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl později změněn na dlouholeté vězení. Na svobodu se dostal až v březnu 1954. Po propuštění pracoval jako obyčejný stenotypista v polském parlamentu – muž, který pomáhal světu otevřít oči ohledně Osvětimi, tak do konce života zaznamenával projev druhých.
- Witold Pilecki se vrátil do Polska, aby sbíral informace pro polskou exilovou vládu. V roce 1947 ho zatkla komunistická StB. Po krutém mučení stanul ve vykonstruovaném procesu a 25. května 1948 byl ve varšavské věznici Mokotów popraven ranou do týla.
Komunistický režim je nepronásledoval za samotný útěk z Osvětimi, ale za to, že odmítli sklopit hlavu před novou totalitou. Jejich osud připomíná, že pro mnohé hrdiny druhá světová válka v roce 1945 vskutku neskončila.
