Článek
Věta, že se zákon má vrátit k normálu, zní nevinně. Nenormální je ale chvíle, kdy se pravidla o střetu zájmů přepisují v době, kdy se týkají předsedy vlády. Tady už nejde jen o paragrafy. Jde o důvěru, že si lidé u moci nepřerovnávají hřiště pod nohama.
Vláda 29. června zaujala neutrální stanovisko k poslaneckému návrhu novely zákona o střetu zájmů, sněmovnímu tisku 221. V debatě na ČT24 zaznělo, že má návrh vrátit zákon k normálu a přiblížit ho pravidlům v okolních zemích. Opozice naopak namítá, že novela by mohla ulevit Andreji Babišovi. Premiér říká, že svůj střet zájmů vyřešil.
Všechny tyto věty mohou vedle sebe existovat. Přesto se nemá rozhodovat jen podle toho, kdo má hlasitější tiskovou konferenci.
Neutrální stanovisko není neutrální situace
Vláda se k návrhu nepostavila souhlasně ani odmítavě. Formálně je to neutrální stanovisko. Politicky to ale není vakuum, ve kterém by zmizela jednoduchá otázka: proč se má pravidlo měnit právě teď a komu by podle kritiků mohla změna pomoci?
Střet zájmů není trest za úspěch ani zákaz, aby se schopný člověk stal politikem. Je to pojistka pro okamžik, kdy se soukromý zájem potká s veřejnou mocí. Čím vyšší funkce, tím přísnější má být kontrola. Premiér neřídí malý úřad. Vláda rozhoduje o zákonech, rozpočtu i pravidlech, podle nichž fungují firmy a veřejné instituce.
Tady se má rozsvítit kontrolka
Když se navrhuje takové pravidlo uvolnit během mandátu člověka, kterého se spor veřejně týká, nestačí říct, že starý zákon byl špatně napsaný. Sněmovna má nejdřív ukázat, co přesně je špatně, jak změna dopadne na všechny veřejné funkce a proč nemá začít platit až pro příští volební období. Bez toho zůstane z každého uklidňování jen podezření, že se právní řád zrovna přizpůsobuje nejsilnějšímu hráči.
Spravedlivé pravidlo nesmí být šité na jednoho člověka
Nejsilnější námitka je poctivá: jestli byl zákon skutečně napsán tak úzce, aby mířil na jedno konkrétní jméno, je správné ho opravit. Právo nemá být osobní vendeta. Má platit stejně pro Babiše, jeho nástupce i každého dalšího premiéra.
Souhlas. Jenže oprava musí snést vyšší nároky než běžná politická dohoda. Má mít veřejně vysvětlený dopad, nezávislé posouzení a účinnost, která nedává okamžitou výhodu člověku, o jehož případ se vede spor. Jinak se z opravy deformace snadno stane druhá deformace, jen s opačným znaménkem.
Nikdo nemusí předstírat, že současná pravidla jsou dokonalá. Ale politik, který chce přesvědčit veřejnost, že mu na střetu zájmů opravdu nezáleží osobně, má udělat víc než přihlížet změně během vlastního mandátu. Má říct: upravte pravidla klidně, ale ne tak, aby z nich měl prospěch člověk, který právě sedí v čele vlády.
To není útok na jednoho premiéra. To je minimum sebeobrany demokracie. Zákony se nemají psát podle toho, kdo je zrovna nejsilnější. Mají vydržet i chvíli, kdy už silný není.
