Článek
Pak ale kdo jiný tu válku i s těmi válečnými štváči spere, když ne lidská práčata? A nebo spráči, chcete-li. Ten, který se v době prezidentské kampaně tak osobitým způsobem postavil za mír, když spral pětikoalici za to, že údajně chce válku? Ten jistě ne. Navíc toho nejapného obviňování z žízně po krvi zanechal poté, když už to předstírání víry v absolutní zvrácenost pětikoalice nemohlo nic změnit na výsledku prezidentských voleb. A není divu. Každý už viděl filmových záběrů ze speciálně krvavé, devastující a loupežné vojenské operace na Ukrajině snad dost. Snad jen hovado by mohlo věřit, že si někdo z našich spoluobčanů může tuto válku přát nebo si přát její trvání či prodlužování. Výjimkou mohou být jen mentálně podvyvinutí či vyšinutí jedinci.
Ale příklady táhnou následovníky, a to tím více, čím výše ční jejich vzor či mentor. Čím větší je jeho domnělá či skutečná autorita, vliv a moc. Jako by podléhali pokušení také předstírat. Napodobovat ho. Podílet se na jeho díle. Mít na té temnotě alespoň trochu vlastní účast. Ulahodit mu alespoň na dálku. Vytetelit se v jeho stínu.
Vědomí, že on to potřebuje jako prase drbání bývá dostatečně motivující. A to i tehdy, když takový mentor sám už upírá pozornost jiným směrem a jeho potřeba obviňovat někoho z žízně po krvi je již vymizelá.
Překvapilo by mne, kdyby někdo byl tak smělý a řekl někomu do očí, že je válečný štváč. Vyslovit něco takového bez relevantních argumentů je nejen zhůvěřilost, ale také by to mohlo adresáta rozrušit až k rozhodnutí dát smělci jednu po tlamě. Snadněji se to napíše. Jistě. A má to navíc jedno uspokojující kouzlo, které ocení hlavně zastánci specifického pojetí svobody slova . Riskovat jednu po tlamě mezi čtyřma očima, tím si žádný spráč žádné dopaminy nebo serotoniny nešlehne. Ale pohodlně, z dálky a ve veřejném prostoru? To je onačejší pochutnáníčko.
Příklad bylo možné spatřit i v jedné diskusi na blog.iDNES:
Váleční štváči se zde zase šikují. Karma!!!
Na otázku jednoho z diskutujících, který chtěl vědět, koho pisatel válečnými štváči míní, válečný spráč směle odpověděl:
Vždyť se řadíte pěkně za sebe!
Mír je sprosté slovo a kdo ho chce, je okamžitě onálepkován a ukamenován.
Pořád stejní lidé, pořád stejný výsledek.
Věnováno panu kamenovanému J. D. a všem svobodným občanům strachujícím se o svobodu slova v České republice. O svobodu, která jim umožňuje spraní bez hranic. Čehokoliv, kohokoli a kde a jak se jim zlíbí.
