Článek
Ta parta lhostejných, která nehnula ani brvou nad skandálním odhalením důsledků jejího působení. Kdyby jen brvou. Nehnula ani prstem. Nezvedla ani zadnici. Nikdo z té celé pětikoalice nenašel odvahu vzít trochu popela si do čepice a ve sněmovně sypat si jej před kolegy z opozice na hlavu za bezuzdnou a bezohledně rozpoutanou mediální bouři mající za následek tsunami lidské nenávisti, jež vynesla svou mocnou silou na Hrad Petra Pavla, zatímco v podhradí nezletilé oběti toho běsnění klesali ve strachu a ponížení do vědomí, že nenaleznou nikde zastání, když ani jejich rodiče k smrti vyděšení nezmohli se na nic jiného než na mlčení, v přesvědčení že možná nikdy se jim nedostane omluvy a viníka že nic a nikdo nepřiměje k pokání. S důvěrou tedy utekli se, zdá se, jen do náruče konejšivé redakce PrahaIN, jež byla jim alespoň vykotlanou vrbou, do níž se vešel na ně padlý stín.
A co na to náš pan prezident? Dosedl na Hrad bez výčitek svědomí, přestože právě pro něho a jeho zvolení se rozpoutalo všechno to zlovolné agresivní hubou tlučení. Zhola nic nedbal ani na to, že Andrej Babiš proto zmučení dětí svých věrných ocitl se na hranici soucitného rozeštkání, když na tiskovce novináře sloužící pětikoalici vyplísnil za jejich černé dílo, jež nazval tím největším hnusem. Klusem kdyby se alespoň ke kanálům rozběhli po Babišově vystoupení viníci a smrdutými těmi slujemi do práce a z práce denně chodili nejméně jeden rok na důkaz nalezené pokory. Však místo toho šok. Jen povýšené mlčení. Namísto přiznání, že zparchantělým jednáním stvořili pachatele. Učitele mučitele, který byl údajně schopen radovat se z výsledku svého šíleného tlaku, pod nímž dokonce tátu zapřel syn. Tím synem podle zdroje autora článku Holoubka nebylo žádné poddajné a tupé tele, naopak syn významného činitele, což musela být pro zlotřilého, dosud neznámého, obzvlášť pochoutka.
*
Kdykoli od té doby mluví Petr Pavel o hybridní válce, pomyslím na to, co asi soudí on o tom všem nabádání občanů, aby si ověřili podezřelé informace, když jeho prezidentské kampaně týkala se Babišova slova, stejně tak článek zmíněný, jenž Babiš tehdy třímal ve vztyčené paži co poražený, spravedlivý, tklivě rozhořčený soudce.
*
S jakými zájmy se to tedy Petr Pavel střetnul? Přinejmenším s mými. Možná se zájmy i dalších lidí, kteří si po přečtení Holoubkova článku pomysleli, že jsme v háji nebo v jeho blízkosti, když možné je napsat cokoli a předstírat, že existují důvody k utajení zdrojů i místa, čehokoli, co dalo by se ověřit. Jistěže neměli jsme uvěřit, že po odeznění stresu nakonec ubili žáci pražské střední školy svého učitele, a proto nesmíme znát ani jméno školy, aby byl pozůstalým dopřán klid, jako v případě z Brna odeslané nábojnice.
Závěrem:
Jak už jsem napsal někdy dříve, příslušným úřadům není o věci nic známo a politici k dotazům na sítích mlčí jak zmrzlí střevlíci. Dovolil jsem si tedy věci se opět pověnovat. Pracně jsem vyzobal z internetu e-mailové adresy pražských středních škol a poslal jim žádost končící takto:
Nezbývá mi, než Vás tímto zdvořile požádat o odpověď, zda je Vám známo, na které (dosud nejmenované) pražské škole došlo k porušení zákona na ochranu osobních údajů a dotčení ústavního práva na tajnou volbu. Pokud ano, dovoluji si Vás požádat také o sdělení, zda se žákům a jejich rodičům dostalo ze strany vedení školy řádné omluvy.
(Pokračování příště, neboť nechci se jak klíště držet toho celý večer, aniž tvrdím, že bych z toho po chvíli už brečel)
.
