Článek
Původ dopisu adresovaného ruské ambasádě a podepsaného Zdeňkem Jandejskem není policii znám. Případ se odkládá. Jan Cemper (na stránkách manipulátoři.cz) k tomu kromě jiného píše:
„V této souvislosti je však nutné zmínit ovšem i pravděpodobný hoax, který se o Jandejskovi šíří. Alexandr Vondra (ODS) ve vysílání CNN Prima News ukázal dopis, v němž měl údajně Jandejsek týden po vypuknutí války na Ukrajině nabízet Rusku své služby.“
Alexandr Vondra v rozhovoru na CNN Prima News řekl, že s panem Jandejskem nemluví a že neví, „jestli je to fejk, nebo není“. Možná pan Vondra měl raději překonat svou nevoli, pana Jandejska oslovit a jít do studia už s jeho vyjádřením. Tedy s tím, jaké poskytl později policii (s tím nemám nic společného). Pak by ovšem diskuse byla obohacena o téma možného trestného činu spáchaném na panu Jandejskovi.
Dnešní technické prostředky umožňují snadno vytvořit téměř jakýkoli podvrh a zkopírovat k němu podpis údajného autora. Motivy k vytvoření takového podvrhu mohou být různé. Dalo by se uvažovat i o hloupém vtipu. Ale v době trvající války na Ukrajině a pulsující hybridní války v Evropě i zámoří by to byl hodně černý humor. Pokud nelze jednoznačně vyvrátit, či potvrdit pravost takto vyrobených papírů, které vypadají jako kopie originálů, jsme nuceni si uvědomit zlo, jež tkví v možných pochybnostech. Do mysli se mohou vkrádat i takové možné motivy k vytvoření podvrhu, které se člověk zdráhá vyslovit, protože mu připadají příliš nepravděpodobné. Z prostředí politiky známe různé způsoby, jak lze i negativní alarmující zprávou upoutat pozornost na někoho, kdo je následně očištěn a získá tak více přízně a podpory. Ne vždy se to však podaří. Příkladem jsou odhalené fingované atentáty.
Zlo, jímž jsou pomluvy, lži a dezinformace všeho druhu, je jako infekce, neboť důsledky někdy dlouho přetrvávájí nejen jako nepříjemná zkušenost poškozených, ale také znejisťuje společnost, pokud se toto zlo týká politiků nebo osob ucházejících se o politické funkce. Znesnadňují jí orientaci a oslabují její důvěru k politikům. Aby mohlo dojít k eliminování takových důsledků, je třeba lidem poskytnout potřebné informace.
Zatím víme, že policie autora nenašla a případ odložila. Lze tedy říci, že policie vyloučila pana Jandejska jako autora. Otázkou je, kdo byli ti „opravdoví zemědělci“ a kde k dopisu přišli.
Postoje politiků i veřejnosti k pražské „traktoriádě“ jsou od kvitujících až po ty zatracující. Bez odhledu na to se mi citace z onoho dopisu jeví jako přepáleně vstřícná a nasvědčující, že je to podvrh.
Petr Žantovský ale považuje zvolený způsob za naprosto neakceptovatelný. „Kdyby ten obsah byl sebezávažnější, tak se ten dopis má především dostat na stůl BIS, kterou si právě od toho platíme. Co kdyby to skutečně byla nějaká vlastizrada a on by ji v televizi vyzradil,“ spekuluje mediální expert.
Ze strany Alexandra Vondry, považovaného ze velkého politického a diplomatického profesionála, je to pro Petra Žantovského velké zklamání.
„To příště někdo přijde s tím, že Andrej Babiš krade psy jako Josef Švejk? Ono to není příliš veselé, protože ta důkazní situace by byla velmi podobná jako v případě dokumentu pana Vondry,“ uzavírá mediální expert.
Ta důkazní situace připomíná jinou situaci, v níž se Andrej Babiš sice neodvolával na kopii možného originálu dopisu, ale na článek ředitele Parlamentních listů, v němž nebyla uvedena jediná ověřitelná informace, jediné jméno. Možná se časem pan Žantovský někdy se stejnou rasancí vrátí k důkazní situaci ve věci, kterou A. Babiš nazval největším hnusem. V tomto případě porušení zákona se policie případem vůbec nezabývala, ani neví, kde k porušení zákona došlo (pokud k němu došlo).
Vyloučit možnost fakenews se mi nepodařilo. Získat jakoukoli informaci, která by potvrdila, co bylo obsahem článku, také ne. Vložení mého dotazu ministrovi školství mi PL odmítly. Možná chtěly pana ministra chránit před prací. Tou by bylo odeslání jednoduchého dotazu pražským školám.
Úspěšně čelit hybridní válce lze těžko v zemi, která se neumí vypořádat ani s podezřelými informacemi domácí provenience.
