O údajně teplé židli vládní zmocněnkyně pro lidská práva

Už její první věta je hodna pozornosti: Česká televize miluje „dezinformace“ a „dezinformátory“ a nevynechá žádnou příležitost, aby je (velmi selektivně) pranýřovala. A přitom nedávno sama vyrobila skutečnou lež jako věž a divákům sdělila velkou nehoráznost.

Zdroj: https://danielakovarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=812409

Od právničky bych očekával dovednost vyjadřovat se bez zavádějících prvků, jakými jsou zde uvozovkami opatřená slova dezinformace a dezinformátory.

Protože obě slova nejsou žádnými novotvary či slovy právě vzniklými, není úplně jasné, koho že to ta Česká televize vlastně miluje. Skutečné dezinformace a dezinformátory? Nebo zdánlivé, nebo cosi jim podobného? A nebo se paní senátorka přiklání k těm, kdo se již delší dobu vysmívají oběma slovům, jako by neměla reálný obsah? Těžko říci.

Podle paní senátorky Česká televize vyrobila skutečnou lež, kterou zopakovala i vládní zmocněnkyně. Cituji: No, nevím, kdo České televizi radí a připravuje jí podklady pro reportáže, ani čím se paní Laurenčíková živila předtím, než si sedla na tu teplou židli, ale v tuto chvíli má Česká republika s ratifikací Istanbulské úmluvy utrum, podobně jako Senát, pro kterého jde o rozhodnutou věc.

Senátorka Senátu České republiky jistě není povinna vědět, čím se živila vládní zmocněnkyně Vlády České republiky dříve. V době, kdy je otázkou dvou kliknutí najít si na netu curriculum vitae takto veřejně činných osob, nepůsobí poznámka o dřívejším živobytí paní Mgr. Šimáčkové Laurenčíkové nijak moudře či vtipně.

Domnívám se, že i z diskuse pod jejím článkem lze snadno usoudit, že se paní senátorka směle pustila na velmi tenký led, pod nímž záhy utonuly její výtky i její doporučení: „Česká televize i vládní úředníci by si měli pořídit lepší právníky a kvalitnější konzultanty, aby nepletli hlavu divákům, čtenářům a posluchačům, a za tu dezinformaci se jim rychle omluvit“.

Po tomto doporučení už následují jen věty v posměvačném tónu, jimiž dospěla až k samému konci článku.

Hodný pozornosti není jen tón článku a míra zmatení. Nejvíce mne zaujala věta o teplé židli. Vládní zmocněnec je jmenován, nikoli volen. Může být tedy kdykoli odvolán. To jistě není to, co by židli paní Mgr. Kláry Šimáčkové Laurenčíkové činilo teplou. Židle v senátu na šest let, to už je onačejší posezení. Rozhodně šestiletá jistota tu židli nijak neochlazuje. Ale, jak se zdá, ani nevylučuje možnost pálení dobrého bydla a nevhodnou pozornost k bydlům druhých.