Článek
Tato kauza začala v naší společnosti doutnat už před lety. Vzplanula a rozhořela se naplno se zahájením speciální dobyvačné války vedené Ruskou federací proti Ukrajině.
Kromě osob veřejně činných, včetně řady politiků, pomáhají tuto kauzu udržovat při životě statisíce našich spoluobčanů tím, že předstírají nepochopení obsahu pojmů cenzura, le miž, poplašná zpráva, podněcování nenávisti vůči skupině obyvatel, hanobení národa.
Společenským diskursem se tedy stal spor o to, kdo rozumí, co je cenzura, jako koza petrželi a kdo ve veřejném prostoru působí jako kozel v zahradnictví (viz zpráva BIS).
Bylo by však nespravedlivé tvrdit, že Kozymetr plane jen účastí těch, kteří předstírají nevědomost a kdo vědomě ignorují skutečnost, že mnohé aktivity jsou zapovězeny i naším právním řádem (*§ 355 a § 356). Plane i těmi, kteří zřejmě vědí, že jsou porušovány platné zákony, ale současně se domnívají, že by se neměly nezákonnému jednání klást žádné překážky a že jeho hodnocení by mělo být (případně) jen v kompetenci soudů. Ostatně i redakce iDNES vyžaduje dodržování určitých pravidel daných kodexem. Nazvat to cenzurou by bylo více než pošetilé.
V souvislostí s tématem cenzura mne zaujal článek pana Jiřího Čumpelíka, z něhož vyjímám následující:
Přijatelným bojem proti dezinformacím a hybridní válce musí být výhradně a především pravdivé informace. Nikdo nebrání nikomu, aby dle něho chybné názory veřejně odmítl či kritizoval. Naši občané jsou v naprosté většině dost vzdělání na to, aby si poskytované informace dobře vyhodnotili. Demokracii musíme chránit a nemůžeme připustit její omezování. Za snahu o omezování svobody slova a názorů by se někteří jedinci i případně poslanci měli stydět. Rovněž Američané v kolébce demokracie považují omezování svobody slova a názorů jako zcela nepřijatelné.
Doufám či spíše věřím, že Kozymetr nebude rozšířen i o spor o dalších tématech. Pokud by někdo hodnotil podle logiky pana Čumpelíka například krádeže a loupežná přepadení, mohl by dojít k závěru, že přijatelným bojem proti takové trestné činnosti musí být výhradně a především naplnění pravdy o vlastnictví odcizených předmětů – tedy jejich vrácení. Přitom prevence kriminality je většinově akceptována.
..............................................................................................
Devátého února zazněla z úst Andreje Babiše šokující slova o neslýchaném dehonestování dětí Babišových spolupracovníků učiteli škol. Více o tom v Praha IN:
„Došlo třeba k tomu, že učitel věděl, že Petr je syn toho a toho z hnutí ANO. Tak se ho před celou třídou ptal, koho by volil,“ prozradil jiný náš zdroj. „Vychutnával si, jak se klepal,“ doplnil.
O těchto věcech jsme slyšeli už mezi prvním a druhým kolem.
„V dalším případě třeba museli žáci napsat, koho volí jejich rodiče. A museli se pod to podepsat a odevzdat. Vyučující pak vstal a četl jména podepsaných a kandidáty jejich rodičů. Pak pronesl něco v tom duchu, že je pyšný, že nikdo nevolí ́toho ́ Babiše. Ještě to nakreslil na tabuli, takový graf s výsledky. Je jasné, že ve třídě byl i šestnáctiletý syn jednoho významného činitele, čímž na něho vytvořil šílený tlak,“ doplnil další náš zdroj.
V tomto případě známe i jméno školy, je v Praze. (Praha IN)
Kandidátem na prezidenta České republiky byl člověk, který byl nad míru pohoršen údajným jednáním učitelů, ale pachatele ochránil. Neuvedl, v kterých školách se učitelé zachovali jako v padesátých letech vůči dětem kulaků nebo politických vězňů. Neuvedl jména učitelů, kteří se zachovali tak zhovadile. Chápu ty, kteří mají pochybnosti o tom, že se něco takového mohlo v České republice stát. Stejně jako byl důvod pochybovat o tom, že Andrej Babiš mladší mohl platit kreditní kartou v USA a současně podepisovat v Čechách převod akcií Čapího hnízda.
Není mi známo, že by někdo z rodičů šikanovaných dětí nebo někdo z hnutí ANO věc oznámil k prošetření. Jako by hnutí ANO souhlasilo s politicky motivovanou šikanou dětí a jeho šéf (který se chtěl stát prezidentem republiky) jako by jen své pohoršení předstíral. Zatím tomu rozumím tak, že hnutí ANO, které tvrdí, že je demokratickou politickou silou, není ochotno ani upozornit naše občany na konkrétní školy, jimž by své děti rozhodně neměli svěřovat.
Ale možná, že pan Čumpelík již podnikl kroky k tomu, aby případná desinformace zhynula zjevenou pravdou, a v zájmu obecného blaha požádal hnutí ANO o další informace.
