Článek
Naše společnost (česká, ale i obecně evropská a světová) je už delší dobu polarizovaná, rozštěpená na dva nesmiřitelné tábory, které se nenávidí, nenaslouchají si, nesnaží se vzájemně pochopit, nechápou se a touží v lepším případě protistranu přesvědčit o vlastní pravdě, v horším případě protistranu zašlapat do země, protože s takovými kretény se nedá diskutovat, je potřeba je separovat a nebo dokonce zničit (jsou to svině).
Patřím k těm, kteří by chtěli diskutovat, ale jsem často označován za dezinformátora, méně inteligentního zaprodance, nechápajícího naivku a přítele starých pořádků. Jsem přesvědčen, že takový nejsem a jsem rád a vděčný svým názorovým odpůrcům, kteří se mnou ještě dodnes vedou ideologický spor o vidění světa a neurážejí se, neodmítají diskusi, nezavírají dveře. Je jich málo, ale jsem přesvědčen, že to jsou praví nositelé demokracie a o to mi jde.
Nemám rád názory takových osob jako je pan Fero Hrabal-Kondak nebo třeba Miroslava Němcová, kteří zaslepeni svým viděním světa defraudovali demokracii na soubor těch správných hodnot, o kterých je zapovězeno diskutovat a bytostně nenávidí své názorové odpůrce. Bože, jak moc jsou podobni přesvědčeným Hitlerovým či Stalinovým pohůnkům !
Na Mediu se také objevují často názory spekulativního typu: „Když se vám tu nelíbí, chtěl byste raději žít v Rusku, Číně, Iranu ?“ Odpovídám: „Ne , nechtěl ! Chci žít v naší zemi a moc mi záleží na tom, aby byla spravována schopnými a poctivými politiky. Tedy ne těmi, které tu dnes máme. A proto se snažím vést diskuse, aby se stav věcí zlepšil.“ Kladení takových manipulativních otázek je nefér. To, že kritizuji věci u nás, ještě neznamená, že souhlasím s excesy výše jmenovaných států. Připomíná mi to Husákovo: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“
Problém současné demokracie a její upadající popularity vidím v tom, že do demokracie (tedy vlády lidu) má opravdu, ale opravdu daleko ! Současná „demokracie“ se nám smrskla do práva (možnosti) jít po určité době k volbám, které ale nic neřeší ! Případně se zruší, když výsledek neodpovídá přání „elit“. Političtí dinosauři se drží svých korýtek, sociální nůžky mezi vysoko příjmovými a nízko příjmovými se neustále rozevírají, všudypřítomná korupce zasahuje do nejvyšších společenských a politických pater.
Dá se říct, bohužel, že moc uchopila politická oligarchie a ta tu vládne navzdory „svobodným“ volbám, které jsou vlastně jen drahým marketingovým divadlem. Novým tvářím, slušným lidem se do politiky nechce, protože je to doslova život ohrožující ( viz smutný příklad Josefa Luxe). Jeden si pak nutně musí položit otázku: “ Jaký je rozdíl mezi „demokratickým“ a autoritářským stylem vládnutí ?“ Snad jen ten, že u nás nejsou (zatím) gulagy pro politicky nepohodlné lidi. Ale politicky servilních lidí, kteří svou servilitu přetavují v hmotné výhody je v obou systémech dost.
Naše demokracie je slabá tím, že zatím nevytvořila účinný sanitární algoritmus proti politické oligarchii. Drakonické tresty za zneužívání politické moci, korupci, spolupráci s ekonomickým podsvětím, šíření polopravd a lží. Nepřítelem naší demokracie nejsou „dezoláti“, ani hybridní útoky ze zahraničí, ale „demokratičtí“ politici, kteří si uzurpovali moc ve jménu vlastních výhod a kašlou na obyčejné lidi !
Smutným příkladem je, bohužel, i současné vedení EU ! Je to moloch zcela odříznutý od reality obyčejných Evropanů, který si žije vlastním životem a svými rozhodnutími vykonává medvědí službu na poli ekonomiky, sociální soudržnosti i mezinárodních vztahů. Zbytku světa, zdá se, je pro smích.
Chceme to ?
