Článek
Když dítě nastoupí do první třídy, rodiče začnou měřit všechno.
Kolik už přečetlo.
Jak rychle píše.
Jaké známky nosí.
Přesně tak jsme to dělali i my.
Pak přišlo první vysvědčení.
Drželi jsme ho v ruce a měli radost.
Ale večer mě napadla zvláštní otázka.
Co se vlastně naše dítě za celý rok naučilo?
Ne číst.
Ne psát.
Ale žít.
Naučilo se požádat o pomoc.
Poznalo nové kamarády.
Překonalo první neúspěchy.
Zjistilo, že některé věci nejdou hned.
A že to vůbec nevadí.
Tehdy jsem si uvědomil, že největší školní úspěchy se na vysvědčení vůbec nepíšou.
Stejně jako se na něm nepíše, kolikrát jsme spolu seděli nad domácími úkoly.
Kolikrát jsme se smáli.
Kolikrát jsme něco pokazili.
První vysvědčení jsme nakonec schovali do šuplíku.
Ale vzpomínky na první školní rok zůstaly.
A právě ty mají dnes mnohem větší hodnotu.
