Článek
Když šel náš syn do první třídy, myslela jsem, že největší výzvou budou písmenka a čísla. Jenže první týdny ukázaly, že problém nebyl v učivu, ale v tom, na čem seděl.
Když se učení mění v tělocvik
Syn měl v pokoji starou židli po mně. Byla vyšší, tvrdá a hlavně – bez opory pro nohy. Pokaždé, když si sedl, začal se vrtět, podsazoval pánev, houpal nohama ve vzduchu a nakláněl se přes celý stůl. Místo psaní prvních písmenek se proměnil ve cvičence, který zkouší všechny možné polohy, jen ne tu správnou.
Já jsem u toho stále dokola opakovala: „Sedni si pořádně, nehrb se, dej nohy dolů!“ Po půl hodině jsme byli unavení oba – a úkoly nebyly hotové.
Hledání řešení
Po několika podobných večerech jsem si uvědomila, že nejde o lenost ani nepozornost. Prostě jen židle nebyla pro dítě vhodná. Našla jsem články o ergonomii a zjistila, že dětská židle by měla růst s dítětem, umožnit mu opřít nohy i záda a držet tělo ve správné poloze.
První dny na nové židli
Když jsme pořídili rostoucí židli s tvarovaným sedákem, změna byla znát hned. Syn si ji nastavil podle sebe – sedák tak, aby měl kolena v pravém úhlu, a podnožku, na kterou si pohodlně opřel nohy.
Najednou nepotřeboval hledat polohu každé dvě minuty. Seděl pevně, ruka se mu tolik neunavovala a dokázal napsat stránku úkolů bez „pauz na protahování“.
Co se změnilo navíc
Kromě pohodlnějšího psaní jsme si všimli i dalších bonusů:
- lépe drží tužku, protože se nemusí soustředit na rovnováhu,
- u úkolů vydrží delší dobu,
- a co mě překvapilo nejvíc – začal si ke stolu sedat i sám, třeba když chce kreslit.
Malá změna, velký klid
Nikdy bych nevěřila, že výměna židle může změnit tolik. Ale dnes už vím, že správné sezení je stejně důležité jako dobrá škola nebo trpělivý rodič.
A hlavně – z večerního boje o domácí úkoly se stala mnohem klidnější rutina.
