Článek
„Mě to nebaví.“
Tři slova.
A tolik různých významů.
Někdy znamenají:
„Jsem unavený.“
Jindy:
„Nevím, jak začít.“
Nebo:
„Je toho na mě moc.“
Děti jen málokdy dokážou přesně pojmenovat, co cítí. Místo toho použijí jednoduchou větu.
Rodiče ji ale často slyší jako:
„Nechce se mi.“
Přitom stačí změnit několik drobností.
Uděláme krátkou přestávku.
Napijeme se.
Rozdělíme úkol na menší části.
Sedneme si vedle dítěte.
Najednou stejný úkol pokračuje bez větších problémů.
Velkou roli hraje i pracovní prostředí.
Když dítě sedí pohodlně, nemusí řešit nepříjemné detaily. Může se více soustředit na to, co právě dělá.
To samozřejmě neznamená, že každé „nebaví mě“ vyřeší správná židle nebo nový stůl.
Ale dobře připravené prostředí může odstranit jednu z překážek, které dítě při práci zbytečně zatěžují.
Příště, až uslyšíte známou větu, zkuste místo odpovědi „Musíš!“ položit otázku:
„Co by ti teď pomohlo?“
Možná budete překvapeni odpovědí.
Děti často nepotřebují více přísnosti.
Potřebují, aby jim někdo pomohl najít cestu dál.
