Článek
„Hledáme univerzálního člověka.“
V překladu: všechno, hned, bez hranic – a za běžnou mzdu.
A plat? Ten si řekneme až na pohovoru.
Ve skutečnosti firmy často nehledají univerzálního člověka.
Hledají zázrak.
Ten inzerát zná každý. Možná jsi ho i sám někdy psal.
Hledáme univerzálního člověka.
Samostatného, flexibilního, technicky zdatného.
Schopného řešit problémy, komunikovat se zákazníkem, zvládat stres.
Na první pohled normální požadavky.
Na druhý pohled nesplnitelný seznam přání.
Univerzální člověk neexistuje
V technických profesích už vůbec ne.
Neexistuje člověk, který zároveň:
- rozumí elektrotechnice do hloubky,
- zvládá automatizaci,
- má přehled o IT,
- umí řídit projekt,
- komunikuje se zákazníkem,
- řeší problémy v provozu,
- a ještě to všechno dělá za „standardní mzdu“.
To není univerzální člověk.
To je oddělení v jedné osobě.
Proč firmy tenhle inzerát pořád píšou?
Protože:
- chtějí ušetřit,
- chybí jim lidi,
- nechtějí si přiznat, že práce je reálně na dva až tři profily.
Tak místo řešení vznikne kouzelná věta:
„Hledáme někoho, kdo to zvládne všechno.“
A odpovědnost se tím elegantně přesune na kandidáta.
Co se stane, když ho skutečně najdou?
Většinou jedna ze tří věcí:
-Rychle odejde
Protože zjistí, že:
- očekávání jsou nereálná,
- práce nemá hranice,
- odpovědnost neodpovídá ohodnocení.
-Vyhoří
Snaží se vyhovět. Bere si víc a víc.
Bez podpory, bez systému, bez jasných priorit.
-Přestane dělat kvalitu
Ne proto, že by neuměl.
Ale proto, že to jinak nejde stíhat.
Univerzálnost je často jen jiný název pro chaos
Když firma neví:
- koho vlastně potřebuje,
- kde má slabé místo,
- co je klíčová kompetence,
řekne „univerzální“.
Ve skutečnosti tím říká:
„Nevíme, jak práci rozdělit, tak to dáme jednomu člověku.“
Druhá část lži: „Plat si řekneme až na pohovoru“
Tohle slyším čím dál častěji.
A z pohledu odborníka je to stejně odrazující jako požadavek na univerzálnost.
Protože to znamená:
- firma sama neví, kolik je ochotná zaplatit,
- nebo to ví, ale nechce to říct nahlas,
- nebo doufá, že si kandidát řekne málo.
Z pohledu zkušeného technika je to jasný signál:
„Nechceme hrát otevřenou hru.“
A špičkoví lidé otevřenou hru vyžadují.
Trh práce se změnil. Inzeráty ne.
Dnes platí:
- špičkoví odborníci si vybírají,
- průměrní reagují na inzeráty,
- univerzální zázraky neodpovídají vůbec.
Pak firmy říkají:
„Nikdo se nám nehlásí.“
Ne.
Hlásí se jen ti, kteří:
- nemají jinou možnost,
- nebo ještě netuší, do čeho jdou.
Co by fungovalo lépe?
Místo „univerzálního člověka“:
- jasně popsat konkrétní odpovědnost,
- přiznat, co firma nezvládne bez podpory,
- oddělit role, které se dnes násilně spojují,
- a otevřeně říct, kolik za klíčovou odbornost nabízíte.
Firmy, které to myslí vážně, dnes nehledají univerzály – hledají jasně definované role a jsou ochotné je férově zaplatit.
Protože:
Zázraky se nedělají za běžnou mzdu.
A mlžení kolem platu špičkové lidi nepřitahuje. Jen je odradí.
Shrnutí bez obalu
Univerzální člověk je mýtus.
Inzerát ho nepřitáhne, jen odradí.
„Plat si řekneme na pohovoru“ je druhá část téže lži.
Firmy nehledají univerzálnost. Hledají úsporu.
A tu nakonec vždy zaplatí jinde.
Největší lež trhu práce není v platech.
Je v očekáváních.
