Rozdíly v pracovním přístupu: Evropa vs. Mexiko

Když člověk pracuje delší dobu mimo Evropu, rychle zjistí, že rozdíly nejsou jen v jazyce, klimatu nebo mentalitě. Velmi výrazně se liší také pracovní přístup, chápání odbornosti, odpovědnosti a bezpečnosti. Evropa a Mexiko jsou v tomto ohledu dva světy, které fungují podle úplně jiných pravidel. Ani jeden není nutně špatný – ale pokud ty rozdíly neznáte, mohou vás stát čas, peníze i nervy.

V Evropě je čas závazek. Termín má váhu, harmonogram se řeší dopředu a zpoždění je problém, který se musí vysvětlit.
V Mexiku je čas mnohem pružnější. „Mañana“ často neznamená zítra, ale spíš „až to půjde“. Nejde o neúctu, ale o jinou hierarchii priorit – vztahy a aktuální situace mají často přednost před plánem.

Evropa: plán → kontrola → splnění
Mexiko: situace → improvizace → řešení

Jedním z největších rozdílů je přístup k řemeslu.
V Evropě jsou profese jako elektrikář, zedník nebo opravář svázané s kvalifikací, oprávněním a odpovědností. Normy a revize nejsou formalita, ale základ.

V Mexiku jsou opraváři, zedníci i elektrikáři velmi často samozvaní odborníci. Člověk, který „to už někdy dělal“, se bez větších zábran pustí do elektroinstalace, stavebních úprav nebo oprav strojů. A podle toho to pak často vypadá. Provizorní řešení, chybějící ochrany, smíchané okruhy, nulová dokumentace. Funkční? Možná.
Bezpečné? Rozhodně ne.

Nejde o lenost. Spíš o systém, kde:

Tyhle rozdíly jsem si naplno uvědomil při opravě elektroinstalace u rodičů mé ženy v Mexiku. Nešlo o žádnou velkou rekonstrukci – spíš menší úpravy a snahu dát věci alespoň do stavu, který nebude nebezpečný.

První týden jsem ale nedělal prakticky nic jiného než sháněl materiál. To, co je v Evropě otázka jedné návštěvy velkoobchodu, tady znamenalo obcházení obchodů, kompromisy a neustálé „tohle nemáme“. Většinu věcí, které bych považoval za základ, jsem prostě nesehnal.

I proti své vůli jsem byl donucen improvizovat. Ne proto, že bych chtěl, ale proto, že nebyla jiná možnost. Přesto jsem si stanovil jasnou hranici:
základní bezpečnost dodržet musím. Přes to nejede vlak.

Když se ale člověk podívá na běžné realizace od místních „elektrikářů“, často mu běhá mráz po zádech. To, co tu funguje jako standard, by v Evropě neprošlo ani základní kontrolou. A právě tady improvizace přestává být šikovným řešením a začíná být reálným rizikem.

Další silná zkušenost přišla při dodávce robotické linky do Mexika.
Z evropského pohledu šlo o jednoduchý úkol. Stroj byl navržen, otestován a transport detailně naplánován. V Evropě by to znamenalo práci na pár dnů: složit stroj, smontovat ho dohromady, připojit napájení a potřebná média.

V Mexiku se ale realita rychle změnila.

Samotný stroj dorazil v pořádku. Problém byl jinde. Část zásilky s nářadím zůstala zablokovaná na celnici na letišti. Několik dní jsme ji kontrolovali, urgovali a řešili, ale celníci ji do Mexika prostě nepustili. Bez jasného vysvětlení, bez termínu.

Další logický krok byl koupit alespoň základní vybavení na místě. To se podařilo, ale obratem se objevil další problém: většina nářadí byla v amerických rozměrech – v palcích.
Na evropské šrouby jednoduše nepasovalo.

Následoval druhý nákup, tentokrát už s důsledným hlídáním kompatibility s evropskými rozměry. Zbytečná ztráta času, energie i peněz – ale jiná možnost nebyla.

První stroj byl jednoznačně ten nejnáročnější. Ne kvůli technologii, ale kvůli okolnostem. Přesto se zakázku podařilo dotáhnout do konce. Stroj dnes v Mexiku pracuje už několik let a funguje spolehlivě.

Každá další dodávka už byla výrazně jednodušší. Ne proto, že by se Mexiko změnilo – ale proto, že my jsme se naučili počítat s realitou a nebrali evropské podmínky jako samozřejmost.

Evropa stojí na procesech, normách a odpovědnosti.
Mexiko stojí hlavně na vztazích. Když máte důvěru, věci se hýbou. Když ne, nepomůže ani sebelepší projektová dokumentace.

To ale znamená, že pravidla se často obcházejí, kvalita se řeší až dodatečně a chyby se neopravují systémově, ale další improvizací.

Evropa přináší systém, kvalitu a dlouhodobou udržitelnost.
Mexiko přináší flexibilitu, improvizaci a schopnost poradit si v chaosu.

Problém nastává ve chvíli, kdy se improvizace začne vydávat za odbornost a bezpečnost se bere jako volitelný doplněk. V technických oborech – a zejména v elektroinstalacích – je to cesta k problémům, které se dřív nebo později vrátí.

Rozdíly nejsou problém.
Problém je, když o nich nevíme – nebo když čekáme, že jeden svět bude fungovat podle pravidel toho druhého.