Článek
S Jonášem (36) jsme spolu jedenáct let, z toho devět jako manželé. Máme osmiletá dvojčata, Aničku a Terezku, a já jsem si až do včerejška myslela, že vedu pohádkový život. Jonáš má skvěle placenou práci projektového manažera, která ale vyžaduje, aby byl často pryč, třeba i několik týdnů v kuse v Německu. Vydělával tolik, že jsem mohla zůstat doma s dětmi a o nic se nestarat.
Nikdy jsem ho z ničeho nepodezřívala. Byl „super upřímný“, dokonce mi občas vyprávěl o tom, že se mu v práci líbí nějaká kolegyně, ale že já jsem pro něj ta jediná. Věřila jsem mu každé slovo.
Včera dopoledne, když byl Jonáš na víkendové služební cestě, někdo zazvonil. Za dveřmi stála mladá žena, o pár let mladší než já, s uplakanýma očima. Zeptala jsem se, co potřebuje, a ona se mi zhroutila u nohou.
Jako správná hospodyně jsem ji pozvala dál, udělala jí čaj a snažila se ji uklidnit. Když konečně dokázala promluvit, začala mi vyprávět příběh. Příběh o mém muži.
Jmenuje se Šárka (29). S Jonášem prý chodí šest let. A mají spolu tříletého syna Matěje.
Nejdřív jsem si myslela, že je to nějaká šílená stalkerka. Začala jsem na ni křičet, ať okamžitě vypadne, že lže a chce mi zničit rodinu. Ona ale jen tiše plakala a vytahovala z kabelky důkazy. Fotky. Zprávy.
Ukázalo se, že můj manžel vedl dokonalý dvojí život. Měl dva různé profily na sociálních sítích, dva telefony, dva světy, které se nikdy neproťaly. Vzhledem k tomu, že jeho rodiče před patnácti lety zemřeli při autonehodě, neměl žádnou rodinu, které by nás musel navzájem představovat.
Jak na to Šárka přišla? Našla u něj v dokladech výpisy z účtu za pronájem firemního bytu v Praze. Bylo to místo, kam mě Jonáš bral, když jsem ho jela „navštívit na služební cestě“. Našla si klíče a byt prohledala. A tam našla stopy po mně a našich dcerách.
Trvalo jí prý tři měsíce, než sebrala odvahu mi to říct.
Můj vztek se pomalu měnil v ledový šok a pak v obrovskou, sdílenou bolest. Seděly jsme v mém obýváku, dvě cizí ženy, které spojoval jeden muž a jedna obrovská lež, a brečely jsme spolu. Proklínaly jsme ho. Vyprávěly si o něm. Skládaly jsme dohromady puzzle jeho neuvěřitelné zrady.
Zjistila jsem, že jí namluvil, že nevěří na manželství a že „papír na lásku nepotřebuje“. Já jsem přitom byla jeho jediná legální manželka.
Večer byla tak vyčerpaná, že jsem ji nechala přespat na našem gauči. Bylo to absurdní. V mém domě spala milenka mého muže. Ale už to nebyla sokyně. Byla to oběť, stejně jako já. Byla to moje spojenkyně.
Teď je ráno. Šárka už odjela. Já jsem odvezla holky k sestře a sama se na pár dní odstěhuju, abych si srovnala myšlenky a začala řešit právní kroky. Vím, že se musím rozvést. Ale co dál? Mám se dál stýkat se Šárkou? Máme seznámit naše děti, které jsou nevlastními sourozenci?
Můj dokonalý život se včera rozpadl na prach a já se teď musím naučit dýchat v jeho troskách.
Odhalili jste ve svém vztahu tajemství tak velké, že změnilo vše, čemu jste věřili? Stojíte před rozhodnutím, které vám převrátí život vzhůru nohama? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je třeba se svěřit, abyste našli sílu jít dál.
