Článek
Jmenuju se Pavel a tohle se stalo minulý víkend. Sešla se u nás rodina, pár přátel, prostě pohoda. Byla tam i Natálie, kamarádka mé ženy Katky. Je jí, myslím, tak pětačtyřicet, možná trochu víc, rozvedená. Moc se s ní nevídáme, bydlí dost daleko. Seděli jsme na terase, popíjeli, a ona začala skládat komplimenty našemu Matějovi. Je mu devatenáct, sportuje, takže nějaká ta figura tam je. Zpočátku to bylo nevinné, takové to „jé matýsku tobě to sluší,“ ale postupně přitvrzovala.
Když jsme byli venku na zahradě, začala na Matěje naléhat, ať si sundá tričko. „Na co chodíš do posilovny, když to pak nikdo neuvidí,“ a podobné řeči. Matějovi to bylo viditelně nepříjemné, snažil se to nějak zamluvit, odvést řeč jinam. Jenže Natálie byla neodbytná, opakovala to pořád dokola a byla čím dál tím agresivnější. To už jsem nevydržel. Vmetl jsem jí do tváře: „Hele, Natálie, myslím, že na našeho Matěje jsi trochu moc stará a, upřímně řečeno, i ošklivá.“
No, to ji samozřejmě okamžitě vykolejilo. Omluvila se, že si musí odskočit na záchod, a tam se rozbrečela. Katka za ní běžela, aby ji utěšila, a Natálie pak za chvíli odjela.
Když bylo po všem, Katka na mě byla strašně naštvaná, že jsem to řekl takhle natvrdo. Prý jsem měl říct něco jako: „Natálie, nevypila jsi toho už trochu moc?“ nebo něco podobného, jemnějšího. Já jsem jí ale oponoval, že Natálie pracuje v korporátu, určitě tam měli různá školení o nevhodném chování a hranicích, takže moc dobře ví, co se smí a co ne. A hlavně, náš syn se cítil trapně a nepříjemně. Jasně, je mu přes osmnáct, ale jak se má v takové situaci bránit dospělé ženské, navíc u nás doma?
Řekl jsem Katce na rovinu, že kdybych pozval nějakého svého kamaráda a on by chtěl po naší mladší dceři Aničce, aby se mu ukázala v bikinách, volala by policii dřív, než by řekl švec. Tvrdila, že je to něco jiného. Já si to nemyslím. Naopak si myslím, že k Natálii jsem byl ještě milosrdný oproti tomu, jak bych reagoval na chlapa, který by něco takového zkoušel na naši Aničku. A řekl jsem Katce jasně, že Natálie se musí našemu Matějovi omluvit, než k nám zase bude moct vkročit.
Celkově si myslím, že jsem jednal fér. Kdyby to Natálie řekla jen jednou a já bych takhle vyjel, asi bych byl za hulváta já. Ale vzhledem k tomu, že to opakovala pořád dokola, musel jsem jí dát jasně najevo, že tohle je přes čáru. A proto jsem tam přidal i tu část o ošklivosti – chtěl jsem, aby pochopila, že mě fakt naštvala.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
