Článek
Jmenuju se Katka a mám jednovaječné dvojče, sestru Jitku. Jsme si k nerozeznání podobné. S přítelem Markem jsem rok a všechno je skvělé. Tedy, až do včerejška bylo.
Včera večer se stalo tohle: Markova matka, říkejme jí paní Králová, byla s kamarádkami v kině. Moje sestra Jitka byla ve stejnou dobu na stejném místě se svým vlastním přítelem. Po filmu jedna z kamarádek paní Králové, která mě letmo potkala na nějaké oslavě, ukázala na mou sestru a řekla: „Hele, není to přítelkyně tvého syna?“
Paní Králová se podívala, uviděla Jitku s cizím klukem a okamžitě se jí zatmělo před očima.
Přistoupila k mé sestře, chytila ji hrubě za paži a začala na ni křičet, co to má sakra znamenat. Jitka, která ji nikdy v životě neviděla, byla v naprostém šoku. Snažila se jí vytrhnout a řekla jí, ať ji pustí, že je šílená ženská.
To paní Královou ještě víc rozzuřilo. Obvinila ji, že podvádí jejího syna a oslovila ji mým jménem. Jitka jí na to řekla, že se musela splést, že ona je moje sestra, dvojče.
Odpovědí jí byla facka přes celý obličej a slova: „Přestaň lhát!“
Naštěstí ji její kamarádky odtáhly pryč.
Okamžitě na to zavolala Markovi, aby mu oznámila, že jeho přítelkyni právě našla s jiným chlapem. Já v tu chvíli seděla vedle Marka. Okamžitě mu došlo, že musela vidět Jitku. Řekl jí to do telefonu. Ona bez jediného slova zavěsila. Mé sestře, kterou právě veřejně ponížila a napadla, se samozřejmě neomluvila. Prostě odešla.
Marek jí později volal znovu, aby to vyřešil. A teď se podržte.
Omluva se nekoná. Paní Králová má pocit, že neudělala nic špatného. Cítí se v právu, protože jsem jí prý nikdy neřekla, že mám identické dvojče, a proto byla její reakce – tedy napadení a facka cizí ženě – naprosto oprávněná.
A aby toho nebylo málo, očekává omluvu od mé sestry za to, že ji nazvala „šílenou ženskou“.
Jsem nepříčetná vzteky. Tento víkend jsme měli jet k Markovým rodičům na návštěvu, ale teď se mi tam samozřejmě nechce. Nedokážu si představit, že tam budu sedět a poslouchat, jaká to byla vtipná historka, že si mě spletla se sestrou.
Mám to nechat být? Přeháním, když si myslím, že tohle je obrovský, červený prapor a že s touhle ženou nechci mít v budoucnu nic společného?
Jak byste se v takové situaci zachovali vy? Je chování matky omluvitelné, nebo je to důvod k přerušení kontaktů? Podělte se o své názory na e-mailové adrese pribehy.kral@seznam.cz.
