Článek
Jsem v naprostém šoku. Stalo se to dnes ráno a já mám pocit, že se mi to celé jen zdálo. Že je to zlý sen, ze kterého se musím probudit.
Manžel Petr už byl v práci. Já jsem šla vzbudit svého nevlastního syna Davida, kterému je osm, do školy. Spal u něj v posteli i můj čtyřletý syn Matýsek. Občas to tak dělá, když má noční můry, vleze si k velkému bráchovi a já to nikdy neřešila. Přišlo mi to roztomilé.
Vešla jsem do pokoje. Byli oba vzhůru, leželi v posteli. David se Matýska dotýkal… hrál si s ním. Nedokážu to ani popsat do detailu, zvedá se mi z toho žaludek. Matýsek se chichotal.
V momentě, kdy mě David spatřil, úsměv mu zmrzl na rtech a okamžitě se rozplakal.
Vstal, vrhl se mi do náruče a jen dokola opakoval: „Promiň, promiň.“
Řekla jsem mu, že je to v pořádku. Co jiného jsem měla říct? Byla jsem tak ochromená, že ze mě nevypadlo nic jiného.
Držel se mě jako klíště a zoufale šeptal: „Prosím, neříkej to tátovi.“
Byl tak rozrušený, že jsem ho nechala doma ze školy. Celý den je zavřený u sebe v pokoji a slyším jen jeho tichý pláč.
Matýsek je v naprostém pořádku. Od rána se dívá na Kouzelnou školku a hraje si s autíčky, jako by se nic nestalo.
Nechci to Petrovi říkat po telefonu. Chci počkat, až se vrátí z práce. Ale nevím, co mu mám říct. Vůbec netuším. Mám hrozný strach, že to nevezme dobře. Jak mu to mám podat?
Nejsem na Davida naštvaná, i když to asi zní šíleně. Jsem jen neskutečně, hluboce smutná a zmatená. Chci, aby oba moji chlapci byli v pořádku.
Jak mu to mám říct? Co mám dělat?
Ocitli jste se někdy jako rodič v situaci, která vás naprosto ochromila a na kterou vás nikdo nepřipravil? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy sdílení pomůže najít cestu.
