Článek
Je mi šestnáct. Moje přítelkyně Nikola (17), se kterou chodím od čtrnácti, je v osmém měsíci. Za pár týdnů budu táta. Šílím z toho. Jsem vyděšený, zmatený, ale zároveň vím, že se musím postavit na vlastní nohy a postarat se o ně.
Myslel jsem si, že to nejhorší bude ta zodpovědnost. Mýlil jsem se. To nejhorší je reakce mých rodičů.
Od chvíle, co jsem jim řekl, že je Nikola těhotná, poslouchám jen to, jak jsem si zničil život. Jak jsem ztroskotanec, který to v životě nikam nedotáhne. Že už nikdy nebudu šťastný.
Ale nezůstalo jen u slov. Řekli, že když dělám „dospělácká rozhodnutí“, musím mít i „dospěláckou zodpovědnost“.
Začali po mně chtít nájem. A podíl na účtech za vodu, elektřinu, internet. Musím si kupovat vlastní jídlo a všechno ostatní. Chodím na brigádu do Kauflandu, ale je mi to k ničemu. Berou mi celou výplatu.
A co je nejabsurdnější, každý měsíc mi tvrdí, že jsem v mínusu a že jim dlužím několik tisíc. Nemohl jsem si koupit ani jednu jedinou věc pro miminko.
Nedávno jsem zoufale potřeboval nové boty. Ty staré se mi rozpadly. Neměl jsem ani korunu. Musel jsem nosit boty mého mladšího bráchy, které mi ale byly malé. Chodil jsem v nich tak dlouho, až mi z otlačeného palce zarostl nehet a zanítil se.
Nové boty mi nakonec koupili rodiče Nikoly. Bylo mi tak trapně. Nechci dlužit i jim.
Naštěstí je tu světlo na konci tunelu. Rodiče Nikoly jsou úžasní. Řekli mi, že jakmile v červnu dokončím školní rok, můžu se nastěhovat k nim. Nechtějí po mně žádný nájem, jen abych pomáhal s malou a přispíval na domácnost, až budu moct.
Když jsem to řekl našim, vyhrožovali mi, že mě zažalují o ty peníze, co jim prý dlužím. Můžou vůbec? Zažalovat vlastního šestnáctiletého syna za fiktivní dluh?
Jsem na dně. Každý den poslouchám, že můj život skončil. Že jsem odsouzený k neúspěchu. Ale pak se podívám na Nikolu, na její rostoucí bříško, a říkám si, že v tom přece musí být i něco dobrého. Lidé by přece neměli děti schválně, kdyby to byla jenom zkáza.
Je můj život opravdu v troskách? Nebo jen začíná nová, mnohem těžší kapitola, kterou musím zvládnout bez podpory vlastní rodiny?
Stojíte na prahu velké životní změny a vaše rodina vás nepodporuje? Máte pocit, že jste na všechno sami? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je největší silou vědomí, že nejste jediní, kdo bojuje.
