Článek
Včera byl Den matek a celá naše rodina vyrazila na slavnostní oběd do restaurace. Já, moje žena, naše tři děti, mladší sestra Monika s manželem a jejich třemi dětmi, naše máma a moje starší sestra Karla (38).
Monika i já jsme naši mámu v posledním roce udělali znovu babičkou, takže byla v sedmém nebi. Během oběda se postavila, aby pronesla krátký přípitek.
Děkovala nám všem, že jsme přišli, a pak se s dojetím v hlase obrátila na moji ženu a na Moniku. Poděkovala jim za to, jak úžasné jsou matky a jak skvěle se starají o její nádherná vnoučata.
V tu chvíli se to stalo. Z druhé strany stolu se ozvalo hlasité a podrážděné odkašlání. Byla to Karla.
„A co já?“ pronesla jedovatě. „Proč mně nikdy nikdo nepopřeje ke Dni matek? Já jsem snad míň než ony?“
Než jsem stačil cokoliv říct, pustila se do tirády o tom, že ona je matkou úplně stejně jako ony dvě. Snažil jsem se ji klidně přerušit. „Karlo, ty ale nejsi máma,“ řekl jsem co nejjemněji.
To jsem neměl dělat. Popadla vidličku a hodila ji po mně. Cinkla o stůl jen kousek od mé ruky.
„Já jsem taky máma!“ zařvala na celou restauraci. Lidé u okolních stolů ztichli a otočili se. „To, že nemám lidské děti, přece neznamená, že nejsem matka, vy bezcitní idioti!“
Musím dodat, že Karla je už deset let sama, od doby, co ji opustil snoubenec, kterého podvedla. Od té doby neměla žádný vážnější vztah. Žije sama a má doma čtyři kočky, o které se stará jako o mimina.
Monika se ji snažila uklidnit, ale marně. Karla popadla svou třetí sklenici bílého vína, vylila její obsah do velkého květináče s palmou, která stála vedle našeho stolu, a pak si na tu palmu s odporem odplivla.
Beze slova se otočila a vypochodovala z restaurace.
Mysleli jsme si, že tím to skončilo. Omyl. Za hodinu zveřejnila na Facebooku sáhodlouhý manifest, ve kterém nás nazvala omezenými a bezohlednými. Detailně v něm rozebírala, proč se cítí být matkou, i když nikdy nebyla těhotná a nerodila.
Od té doby nám nepřestávají zvonit telefony. Volají tety, bratranci, známí a ptají se, co se proboha stalo. Nevím, co jim mám říkat. Napadá mě jediné – že se moje sestra asi nervově zhroutila.
Zkusil jsem jí napsat zprávu, jen obyčejné „ahoj“. Mám iPhone a zprávy jí vždycky chodily jako modré iMessage. Tentokrát zezelenala. Znamená to, že si mě zablokovala?
Vůbec nevím, co teď dělat. Je to jen hysterická scéna, nebo vážný problém?
Stala se ve vaší rodině událost, kterou si nikdo neumí vysvětlit? Máte strach o duševní zdraví svých blízkých? Svěřte se se svým příběhem na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy pohled zvenčí pomůže vidět věci jasněji.
