Článek
Všechno to začalo naprosto nevinně. Kontroloval jsem měsíční vyúčtování od operátora a všiml si, že je účet vyšší než obvykle. Nebylo to nic dramatického, jen pár poplatků navíc. Ale když už jsem byl na hlavní stránce, můj pohled padl na kolonku s počtem odeslaných SMS mé ženy. Přes sedm tisíc za poslední měsíc.
Sedm tisíc. To je průměrně 250 zpráv denně.
Nejdřív jsem si říkal, že je to asi normální. Jana (36) má náročnou práci v korporátu, k tomu se věnuje dvěma dobrovolnickým projektům. Je pořád v jednom kole. Jenže pak mi to začalo vrtat hlavou. Vždyť je v práci víc než deset hodin denně. A když jí napíšu já, často odsekne, že je zaneprázdněná a nemá čas. Komu tedy píše?
Zvědavost zvítězila. Otevřel jsem podrobný výpis hovorů a zpráv. A tam to bylo, černé na bílém. Jedno jediné telefonní číslo, se kterým si psala od chvíle, kdy ráno sedla do auta, až do pozdních nočních hodin, kdy už ležela v posteli vedle mě.
Popadl mě neklid. Začal jsem procházet starší vyúčtování. To číslo se poprvé objevilo 8. srpna loňského roku. Za ten rok si s ním vyměnila přes šestnáct tisíc textových zpráv. Šestnáct tisíc. Došlo mi to. Bylo to přesně rok a tři dny. Psal si s ním přesně rok.
V hlavě mi začaly naskakovat souvislosti. Všechny ty večery, kdy přišla domů pozdě s omluvou, že toho bylo v práci moc. Naše manželství, které se pomalu vytrácelo. Měsíce bez rande. Ještě déle bez sexu. Když jsem se o to snažil, vždycky mě odmítla s tím, že se kvůli pár kilům navíc cítí „hnusně“.
Ten večer jsem se snažil chovat normálně. Po večeři začala hledat nabíječku na telefon. Nabídl jsem se, že jí pomůžu. Našel jsem ji a když jsem jí ji chtěl dát do kabelky, na displeji jejího telefonu se rozsvítila nová zpráva.
Nenávidím se za to, co jsem udělal. Ale udělal jsem to. Podíval jsem se. Zámek obrazovky mi nedovolil zprávu otevřít, ale viděl jsem, od koho je. Nějaký chlap. Měla ho uloženého pod celým jménem a příjmením. Čas zprávy seděl s poslední aktivitou na výpisu. Byl to on.
A pak, když jsem tu nabíječku strkal do její kabelky, nahmatal jsem něco dalšího. Její vibrátor. Ten samý, který posledních šest let ležel zapomenutý v krabici na dně skříně. Teď byl v její kabelce. Připravený k použití.
Neřekl jsem ani slovo. Jen jsem tam stál a cítil, jak se mi hroutí svět. Všechny ty malé podivnosti posledního roku najednou začaly dávat smysl.
Miluji svou ženu. Myslím, že jí naprosto věřím. Nebo jsem si to alespoň myslel. Snažím se najít nějaké racionální vysvětlení. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc se bojím, že žádné nevinné vysvětlení neexistuje. Čtu v tom příliš mnoho, nebo se mi před očima právě odhaluje příběh o nevěře?
Odhalili jste ve svém vztahu tajemství tak velké, že změnilo vše, čemu jste věřili? Stojíte před rozhodnutím, které vám převrátí život vzhůru nohama? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je třeba se svěřit, abyste našli sílu jít dál.
