Článek
Takže jsem to udělala. Mluvila jsem s oběma, s každým zvlášť. A dostala jsem dvě verze příběhu, které se od sebe liší asi jako den a noc.
Kamarádka Renata tvrdí, že se můj muž Martin na té rozlučce strašně opil, začal ji osahávat, a když ho odmítla, odstrčil ji a začal na ni řvát. Prý si teď Martin a jeho kamarádi myslí, že bych se s ní neměla bavit, protože je „provokovala“.
Můj manžel Martin zase říká, že spolu nespali, ale že se ho Renata pokusila sbalit a udělala mu to pusou, zatímco on byl úplně na mol a v bezvědomí.
Odjela jsem k našim, protože nevím, komu mám věřit. A jestli mám vůbec věřit jednomu z nich. Od té chvíle, co to prasklo, se s manželem jenom hádáme. Jsem zmatenější než kdy jindy a upřímně, nejradši bych je oba poslala do háje. Jenže pokud je pravdivý Martinův příběh, je v tom vlastně nevinně. Ale co když mluví pravdu Renata? Nebo co když lžou oba?
Je mi z nich obou na zvracení. Od chvíle, co jsem u mámy, jsem nepřestala brečet a myslím, že ani nepřestanu.
Proč by to tajili čtyři roky? Proč, proboha?! Pokud si oba myslí, že jsou v tom nevinně nebo že jsou oběti, proč to tajili?
Martin je zlý, když se opije. Ale normálně je to takový tichý, mírný chlap a já si nedokážu představit, že by udělal to, co tvrdí Renata. Jenže já nevím, jaký je, když je se svými kamarády. Na druhou stranu, znám ho déle než Renatu. Jenže já chci věřit ženám, mám pocit, že když se přikloním k Martinově verzi, popírám to, co se možná stalo Renatě. Jsem v pasti a nevím, jak z ní ven.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
