Článek
Budu mít takový ‚work-cation‘. Dopoledne budu na hotelu na počítači a odpoledne budeme mít pro sebe.“
Znělo to jako skvělý plán. Představoval jsem si, jak si dopoledne sám užívám pláže a moře a odpoledne trávíme spolu. Financovat jsem to měl celé já, ale říkal jsem si, že to nevadí. Hlavně, že budeme spolu u moře.
První dny to tak opravdu fungovalo. Každé ráno Aneta otevřela notebook, nasadila sluchátka a tvářila se, že má „důležité online schůzky“. Já jsem jí dal pusu a vyrazil jsem k moři.
Ale po pár dnech mi to začalo být divné. Její „práce“ byla zvláštní. Často jsem ji slyšel, jak se tiše chichotá. Když jsem nečekaně vešel do pokoje, rychle zaklapla notebook. A na to, že měla tolik práce, vypadala vždycky neuvěřitelně odpočatě a plná energie.
Nechtěl jsem být stíhač. Říkal jsem si, že jí věřím. Ale ten červíček pochybností ve mně hlodal.
A pak přišel ten den. Vrátil jsem se z pláže dřív, protože jsem si zapomněl v pokoji knížku. Potichu jsem otevřel dveře. Aneta seděla u stolu s notebookem, ale nepracovala. Byla na videohovoru se svými kamarádkami. Smála se na celé kolo.
A pak jsem slyšel větu, která mi vrazila nůž do zad. „…no jasně, že nic neví,“ říkala zrovna jedné z nich. „Petr je takovej hodnej blbeček. Myslí si, že tady makám, platí mi celou dovolenou, a já si přitom užívám s váma, holky.“
Zůstal jsem stát ve dveřích jako opařený. Ona si mě všimla v odrazu na obrazovce. Její úsměv okamžitě ztuhnul a zbledla.
V tu chvíli se všechno provalilo. Aneta se mi přiznala, že si žádnou práci na dálku nedomluvila. Lhala. Její kamarádky byly taky na Kypru, v hotelu kousek od nás. A ona každé dopoledne, zatímco já jsem si myslel, že pracuje, trávila čas s nimi u jejich bazénu. Celou tu šaškárnu si vymyslela, protože neměla na dovolenou s nimi peníze a chtěla, abych jí to zaplatil.
Nevěděl jsem, co je horší. Jestli ta lež, nebo to, že mě před svými kamarádkami nazvala „hodným blbečkem“. Využila mě. Zneužila mé důvěry a mých citů.
Zbytek té „dovolené“ byl peklo. Spali jsme v jednom pokoji, ale nemluvili jsme spolu. Cítil jsem se ponížený a zrazený. Ona se ani nesnažila omluvit. Byla jen naštvaná, že to prasklo.
Hned po návratu jsem se s ní rozešel. Ta krásná dovolená na Kypru se pro mě stala symbolem té nejhorší zrady. Myslel jsem si, že jedu na romantickou dovolenou se svou přítelkyní. Místo toho jsem zjistil, že jsem jen sponzor pro cizí dámskou jízdu. A to bolí víc než spálená záda od sluníčka.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
