Článek
Včera jsem měl narozeniny. Nejsem typ, co by potřeboval velké oslavy a drahé dary. Měl jsem jediné přání: zajít si po práci na večeři s mojí přítelkyní Janou. Navrhl jsem tu novou mexickou restauraci, co nedávno otevřeli v centru.
Řekla mi, že to asi nepůjde. Že se blíží zkouškové a má toho ve škole strašně moc. Chápal jsem to. Byl jsem zklamaný, ale co se dá dělat, škola je důležitá. Popřála mi a tím to pro ni haslo.
Smířil jsem se s tím, že narozeniny strávím sám. Přišel jsem z práce, objednal si pizzu a pustil si v televizi nějaký film. Bylo mi trochu smutno, ale říkal jsem si, že to oslavíme jindy.
Pár hodin nato mi zazvonil telefon. Volala Jana. Zněla vesele, možná až příliš. Měla trochu upito.
„Zlato, mohl bys mě vyzvednout? Nechci řídit, dala jsem si pár drinků,“ štěbetala do telefonu.
Samozřejmě jsem souhlasil. Nechtěl jsem, aby sedala za volant opilá. „Jasně, kde jsi?“ zeptal jsem se.
A pak přišla ta věta, po které se mi udělalo fyzicky zle.
„Jsme v té nové mexické restauraci v centru. S holkama jsme si udělaly dámskou jízdu.“
V tu chvíli jsem oněměl. V hlavě mi hučelo. Takže na večeři se mnou, na oslavu mých narozenin, neměla čas, protože byla „zaneprázdněná“. Ale na mejdan s kamarádkami, v té samé restauraci, kam jsem ji zval já, si čas našla.
Beze slova jsem se oblékl, sedl do auta a jel pro ni. Když jsem přijel, viděl jsem ji přes prosklenou výlohu, jak se směje od ucha k uchu. Do auta nasedla s vůní tequily a veselou náladou.
„To byla jízda, škoda, že jsi tam nebyl!“ pronesla cestou domů.
Neřekl jsem ani slovo. Jen jsem svíral volant a snažil se dýchat. Od té doby s ní nemluvím. Je to už skoro den a ona se tváří, jako by se nic nestalo. Dokonce se mě zeptala, jestli nemám špatnou náladu.
Cítím se ponížený. Zrazený. Jako bych byl jen její taxikář na zavolání, ne její partner. Jako by moje pocity a moje narozeniny byly úplně bezcenné.
Nevím, co mám dělat. Připadám si, že když z toho udělám velkou scénu, budu za malicherného hlupáka. Ale zároveň mám pocit, že tohle je tak obrovská neúcta, že přes ni nemůžu jen tak přejít. Tohle přece není normální, nebo ano?
Zažila jste ve vztahu situaci, kdy vás partner nerespektoval nebo ztrapnil před přáteli? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je důležité si připomenout, kde jsou naše hranice.
