Článek
Dnes ale přiznává, že za vším stály temné vzpomínky a přiznává, že na manažerskou pozici prostě neměla. Její příběh ukazuje, že i drsné rozhodnutí může vést k nečekaně dobrému konci.
Víte, někdy se prostě sejdou blbý věci. Mně se sešly zrovna v pondělí. Nechci zabíhat do detailů, ale prostě ten den slavil výročí jeden hnusnej zážitek z minulosti. A já se sesypala. Totálně. Nebyla jsem schopná ani zvednout telefon a omluvit se v práci. Prostě jsem tam nedorazila. Jako by mě někdo přikoval k posteli.
Když mi pak šéfová, paní Jana, volala, byla jsem jak opařená. Věděla jsem, že jsem to pěkně zpackala. A když mi pak na schůzce dala na vybranou – buď se vrátím na nižší pozici, nebo můžu rovnou odejít – cítila jsem se strašně. Nespravedlivě. Vyjela jsem na ni, řekla jsem jí pár ošklivých věcí o tom, jak je bezcitná a že nerozumí, čím procházím. V tu chvíli jsem prostě viděla rudě.
Dneska se za to stydím. Hodně stydím. Naštěstí paní Jana měla asi víc rozumu než já. Ozvala se mi o pár dní později a navrhla oběd. Překvapilo mě to, čekala jsem spíš výpověď doporučeně poštou. Už při setkání se mi znovu omluvila. Za tu tvrdou reakci, za to, že mi tak rychle svěřila tolik zodpovědnosti. A víte co? Já se omluvila taky. Za to, že jsem se chovala jak puberťačka a že jsem ji zahrnula výčitkami.
Pak mi to došlo. Ona nemohla vědět, co se se mnou děje. A já jsem nebyla fér, když jsem na ni takhle vyjela. Vysvětlila jsem jí ten svůj „den D“ a ona kupodivu pochopila. Dokonce mi řekla, že už ten den v kalendáři nikdy neuvidí moje jméno v rozvrhu. To mě dojalo.
A pak přišlo to překvapení největší. Přiznala jsem se, že na tu manažerskou pozici prostě nemám. Že mě to stresuje a že se v tom necítím dobře. A víte, co paní Jana udělala? Vytvořila pro mě úplně novou pozici – vedoucí pokladní. Prý abych si udržela ten vyšší plat a necítila se degradovaná. Lateralní přesun, tomu říkala. A ještě mi řekla, že kdybych se někdy v budoucnu cítila líp a chtěla se k manažerské práci vrátit, dveře mi nechá otevřené.
Dokonce mi navrhla, že když se někdy nebudu cítit na to ani zavolat, stačí jí poslat palec dolů v SMS a ona to bude brát jako omluvenku. To mě úplně odzbrojilo. Nikdy bych nečekala takovou lidskost od šéfové.
Víte, tahle zkušenost mě hodně naučila. O sobě, o lidech kolem mě a o tom, že někdy i ty nejtěžší rozhodnutí můžou vést k něčemu dobrému. Jsem vděčná za to, jak to nakonec dopadlo. A paní Janě? Té jsem vděčná za to, že nebyla jen šéfová, ale hlavně člověk. A že i když mi dala na začátku ultimátum, nakonec mi dala šanci na lepší začátek. Možná to zní divně, ale dneska jsem ráda, že mi dala na vybranou. Protože díky tomu jsem si uvědomila, co je pro mě vlastně důležité. A to je víc než jakákoliv manažerská pozice v obchodě.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
