Článek
Je mi dvacet, studuju biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Moje sestra Petra (27) a její manžel Karel se dlouho nemohli shodnout na jméně pro miminko. Petra je zdravotní sestra, takže má k medicíně blízko, ale výběr jména byl pro ni očistec. Byla rozhodnutá najít to JEDNO dokonalé jméno. Ještě na oslavě před narozením malé (asi pět týdnů před termínem) nebyla o nic blíž k rozhodnutí než na začátku těhotenství.
Věděl jsem, že s tím bojuje, tak jsem jí kromě dárku (vybrala si na seznam přání nějakou drahou dřevěnou postýlku z Babiez za skoro dvacet tisíc, kterou jsem jí koupil) dal ještě seznam jmen. Samozřejmě myšlených jako VTIP. Máme spolu fakt blízký vztah a oba máme podobný smysl pro humor. Jelikož je sestra zdravotnice a já biolog, všechna ta jména byla názvy léků, infekcí, nějakých divných zvířat a podobně – věci, které ale samy o sobě znějí jako docela hezká holčičí jména, když nevíte, co znamenají. Jasně, některá byla trochu obskurní, ale pro jistotu jsem tam přidal i pár jasných jako „Viagra“ nebo „Hernia“ (kýla).
O dva týdny později mi Petra oznámila, že s Karlem konečně vybrali jméno. Malassezia. Její dcera se bude jmenovat Malassezia. Jedno ze jmen na mém seznamu vtipů! Kromě toho, že je to skoro nevyslovitelné na první pokus, má to uprostřed „ass“ (anglicky zadek) a první slabika „Mal-“ znamená doslova špatný nebo zlý, je to taky název velmi běžné kvasinkové infekce kůže. Takové té, ke které máme já i sestra genetické predispozice. Oba jsme ji v životě měli několikrát! Její dcera ji skoro jistě taky někdy chytne!
Hned jsem jí to řekl. A ona na to, že ano, ví, co to znamená, a ví, že můj seznam byl myšlený jako vtip, ale jí se prostě hrozně líbí, jak to jméno zní. (Mimochodem, myslím, že Karel vůbec netuší, co to znamená – kdyby to věděl, určitě by to zamítl.) Petra tvrdí, že je to tak neznámé, že si toho nikdy nikdo nevšimne. (Jasně, až na to, až bude malé Malassezii čtrnáct, najde si divný flek na krku a vygooglí si, co to je…)
Řekl jsem jí, že to jméno je naprosto nepřijatelné a že jsem v šoku, že si ho vybrala. Dokonce jsem jí navrhl pár podobných jmen, jako Mallory, Azalea nebo Anastázie, která by byla normálnější, ale nechtěla o tom ani slyšet! Řekla mi, že jelikož nejsem rodič, nemám jí co kecat do toho, jak pojmenuje svoje dítě, a že překračuju všechny meze. Myslím, že jí trochu zatemnily mozek těhotenské hormony a že toho rozhodnutí bude litovat hned po porodu. Ale teď jsem já ten špatný. Co myslíte?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
