Článek
Jmenuji se Jana a bydlím v klidné vilové čtvrti na kraji Prahy. Mám ráda svůj klid a svou zahrádku, o kterou s láskou pečuji. Jenže pak se k nám přistěhovali Novákovi a s nimi jejich dva hyperaktivní synové. Zpočátku to bylo jen občasné zakopnutí o míč na mém trávníku nebo křik pod okny. Postupně se ale jejich výpady stávaly čím dál častější a troufalejší. Moje kvetoucí záhony se měnily v rozdupané hřiště a čerstvě zasazené bylinky mizely neznámo kam. Několikrát jsem s paní Novákovou mluvila, ale ta jen mávla rukou s tím, že jsou to přece jen děti a ať nejsem taková cimprlína.
Jednoho dne, když mi kluci rozšlapali moje oblíbené pivoňky, jsem se rozhodla jednat. Inspirovala jsem se na internetu a vymyslela plán. Podél plotu, který odděluje naši zahradu od jejich příjezdové cesty, jsem vysadila hustou stěnu z ostružin a malin. Asi třicet centimetrů od hranice, aby žádná větvička nepřesahovala k nim. Za tento „ochranný val“ jsem pak nasadila jahody a rajčata. K mým sladkým pokladům se teď dalo dostat jen dvěma způsoby – buď se museli proplést trnitým křovím, nebo obejít celý dům. Na omyl to už nevypadalo.
První dva týdny byl relativní klid, i když jsem kluky pořád vídala motat se po naší příjezdové cestě. Do zahrady se naštěstí nedostali a kolem domu už taky nechodili, takže jsem si říkala, že moje „ostnatá bariéra“ funguje.
Pak ale začala sezóna bobulí. Moje keře se prohýbaly pod tíhou zralých malin a jahod bylo plno. A sousedé si toho všimli. Nejdřív jsem načapala kluky, jak si vesele trhají a cpou maliny. Vyčinila jsem jim, odvedla je domů a jejich matce jsem řekla, že je to krádež (i když se jedná o ovoce, pro mě to tak prostě je) a že příště zavolám policii. Paní Nováková si odfrkla, řekla mi, ať už se chovám dospěle, ale kluky dovnitř nakonec odvedla.
Následoval relativní klid, až do včerejšího odpoledne. Vrátila jsem se z nákupu a nestačila jsem se divit. Pan Novák a jeho dva synové stáli uprostřed mé zahrady a vesele mi tam likvidovali moje keře a rostliny! Ani jsem se s nimi nekonfrontovala. Z dálky jsem zavolala policii, protože si mě ještě nevšimli, a začala jsem je natáčet mobilem. Naštěstí do deseti minut přijeli dva policisté a souseda zrovna konfrontovali, jak si vesele trhá maliny. Řekli mu, že se jedná o neoprávněné vniknutí na pozemek a že sběr ovoce je považován za krádež, za kterou můžu podat trestní oznámení. Poprvé jsem viděla v sousedových očích strach. Koktal a neustále se ohlížel k domu (asi doufal, že se objeví jeho žena a začne na policisty křičet). Nakonec všichni tři šli s policisty k nim domů a já jsem šla taky domů.
Po chvíli za mnou policisté přišli a zeptali se mě, jestli chci podat trestní oznámení. Zeptala jsem se jich, jestli si myslí, že souseda dostatečně vystrašili, aby se držel dál. Jeden z policistů se pousmál a řekl, že u pana Nováka si myslí, že ano, ale jeho paní na ně prý pořád křičela a nazývala mě „malou potvorou od vedle“. Řekla jsem jim, že zatím trestní oznámení podávat nebudu, a zeptala jsem se, jestli si můžu na zeď mezi naší zahradou a cestou nainstalovat další kameru, která by zabírala celou přední zahradu i příjezdovou cestu. Řekli, že to je v pořádku, pokud bude kamera na mé straně zdi.
Takže teď si nechávám nainstalovat další kameru. Jeden soused už pochopil, že si se mnou není radno zahrávat, ale jeho žena to ještě nedocvaklo. A jestli je ještě někdy načapám na své zahradě, policie už bude volat a možná dojde i na trestní oznámení. Jsem zvědavá, jak tohle sousedské drama nakonec dopadne. Jedno je ale jisté – moje ostružiny už nikdo jen tak neochutná.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
