Článek
Jsem unavená. Nejen z práce, která je psychicky i fyzicky nesmírně náročná, ale hlavně z neustálého boje s větrnými mlýny. Boje s vlastním tchánem, který se mě snaží před celou rodinou shodit. A co je nejhorší? Mám pocit, že se mu to začíná dařit.
Pracuji jako záchranářka a sloužím převážně noční směny. Odjakživa jsem byla spíš noční sova, takže mi tenhle režim vyhovuje a paradoxně mě méně stresuje než klasická denní pracovní doba. Můj manžel, kamioňák, je pět dní v týdnu na cestách. Díky tomu, že už mám v práci něco odslouženo, si můžu plánovat směny tak, abych měla volno, když je doma. V ty dny si pak oba užíváme společný noční život.
Nedávno nám ale do života vstoupila velká změna. Manželova maminka bohužel zemřela a tchán, kterému je přes šedesát, se rozhodl prodat dům a přestěhovat se k nám do města, abychom mu byli nablízku. Samozřejmě jsme ho hned zapojili do všech rodinných akcí. O Vánocích si mě ale vzal stranou bratr a opatrně mi řekl, že můj tchán každému, kdo je ochotný poslouchat, vypráví, jak jsem neuvěřitelně líná, protože „celé dny jenom spím“.
Snažila jsem se to přejít, ale v poslední době si všímám, že to asi padlo na úrodnou půdu. Kromě tchána mi najednou kolem druhé, třetí odpoledne začínají volat i další příbuzní. Vědí, že jsem doma, a žádají mě o různé laskavosti a vyřízení věcí. Marně jim vysvětluji, že tou dobou obvykle spím, protože v osm večer musím být svěží a připravená na další dvanácti nebo čtyřiadvacetihodinovou šichtu.
Manžel si s ním sedl a na rovinu mu vysvětlil, co dělám za práci, že ten spánek prostě potřebuji a že se chová jako hulvát. Tchán si ale stále mele svou. Prý „opravdová práce se v noci nedělá“. Nechci s ním přerušit kontakt, vždyť jsme jediná rodina, která mu zbyla. Manžel ale stojí stoprocentně za mnou a říká, že jestli ho budu chtít na chvíli „odstřihnout“, aby dostal za vyučenou, bude to respektovat.
Už opravdu nevím, jak to mám celé rodině vysvětlit. Moje mamka se mě sice zastává, kudy chodí, ale mám pocit, že ten jeho zpátečnický pohled na svět začíná nahlodávat i ostatní. Jak mám bojovat s takovou nespravedlností?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
