Článek
Objednali jsme si ten večer čínu, klasika, když se nechce vařit. Naše šestnáctiletá Anička zrovna nesla kocoura nahoru, ten náš chlupáč má totiž na jídlo spadeno. A v tom zazvonil kurýr. Stála jsem ve dveřích, přebírala tašky a vtom Tomáš, aniž by si uvědomil, kdo stojí za mnou, vyštěkl: „Hlavně schovejte toho kocoura před tím Číňanem!“
Ten pán to samozřejmě slyšel. Viděla jsem mu na tváři, jak ho to zabolelo. Okamžitě jsem se mu omluvila, vzala jídlo a rychle zavřela dveře. V kuchyni jsem pak Tomášovi vyčinila. Vysvětlila jsem mu, že rasistické vtipy jsou naprosto nepřijatelné a hnusné. On se ale tvářil, jako by se nic nestalo. Nechtěl si připustit, že udělal něco špatně.
Tak jsem mu večer nařídila, aby napsal omluvný dopis tomu kurýrovi – jméno měl na účtence, pan Li. K tomu musel napsat ještě dvě stránky. Jednu o čínské kultuře a druhou o tom, proč rasistické vtipy a stereotypy rasismus udržují při životě. Druhý den jsem ho vzala do té restaurace a donutila ho, aby panu Li tu omluvu přečetl nahlas a předal mu ty jeho práce. Pan Li byl moc vděčný. Poděkoval mi a pak Tomášovi vyprávěl o několika situacích, kdy se jako kurýr setkal s rasistickými poznámkami a útoky. To Tomáše, myslím, docela zasáhlo.
Ten večer jsme se s manželem kvůli tomu pohádali. On mi vyčítal, že jsem Tomáše ztrapnila a že ten „trest“ byl prý nepřiměřený. Já mu na to řekla, že mnohem trapnější muselo být pro pana Liho poslouchat takové rasistické kecy a čelit hloupým stereotypům. A že Tomáš se přes to ztrapnění snadno přenese, ale pan Li si ty urážky bude pamatovat déle. U nás doma netoleruju žádné nenávistné myšlení a to, co Tomáš řekl, mě samotnou hrozně zahanbilo. Manžel ale trval na tom, že to byla „jenom legrace“ a že z toho dělám zbytečnou kovbojku. Možná jsem reagovala přehnaně, ale myslím si, že je důležité, aby Tomáš pochopil, jak moc špatné a zraňující to bylo. A že slova mají váhu, i když si někdo myslí, že jenom vtipkuje. Někdy je prostě potřeba tomu druhému ukázat, že jeho chování má následky, a doufám, že si z toho Tomáš něco odnese. I když manžel si pořád myslí, že jsem z komára udělala velblouda.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
