Článek
Moje máma si minulý měsíc vzala Pavla. Všichni ho máme moc rádi, je to super chlap. Já jsem nejmladší ze tří bratrů, je mi patnáct. Prostřednímu bráchovi Martinovi je sedmnáct a nejstaršímu Tomášovi dvacet. Ten už sice bydlí ve své garsonce, která je přistavěná k našemu domu, ale pořád jsme v podstatě všichni spolu.
Pavel má devítiletého syna Ondru. Ondrova maminka zemřela, když byl malý, takže celou dobu žil jen s tátou. A teď, tento víkend, se oba stěhují k nám. Natrvalo.
Ondra je fajn kluk, tichý, ale v pohodě. Jenže já si uvědomuju, jak obrovská změna to pro něj bude.
Celý život byl zvyklý být jedináček. Teď najednou bude mít tři starší nevlastní bratry. Tři hlučné a velké kluky v domě, kde byl doteď klid. K tomu nový dům, nový pokoj, nová sousedství a nová nevlastní máma. To je strašně moc věcí najednou.
A taky je tu jedna věc pro mě. Já jsem byl vždycky ten nejmladší, ten „benjamínek“. Bráchové si ze mě vždycky utahovali, že je to na mně poznat. Teď ale budu poprvé v životě starší bratr já. A chci v tom být dobrý.
Mám o Ondru trochu strach. My s bráchy jsme dost hluční, pořád se o něčem dohadujeme, pošťuchujeme se. Ondra je mnohem tišší a klidnější. Bojím se, že v tom našem chaosu, v novém prostředí, se prostě bude bát něco říct.
Co když se mu nebude líbit jeho nový pokoj? Co když na něj budeme moc hluční? Co když mu bude prostě jen smutno a nechá si to pro sebe?
Vlastně se jen ptám, jak mu to všechno co nejvíc usnadnit? Jak mu dát najevo, že jsme teď jeho rodina a že za mnou může kdykoliv s čímkoliv přijít?
Chci s ním mít ten nejlepší možný vztah. Chci, aby se u nás cítil doma, ne jen na návštěvě.
Jak se stát dobrým starším bráchou pro kluka, který právě ztratil svůj starý svět a stěhuje se do úplně nového? Jakákoliv rada se hodí. Díky!
Máte zkušenosti se sestavováním nové rodiny? Podělte se o své tipy a rady na pribehy.kral@seznam.cz. Váš příběh může pomoci ostatním vytvořit šťastný domov.
