Článek
Primitivní gesto loajality ke zlu
Začal s tím téměř před 100 lety nechvalně známý Mussolini, později to převzal jako nacistický pozdrav Hitler, který k němu z vlastní sebestřednosti přidal i nesmyslný dvouslovný pokřik. Fašismus plný nenávistných symbolů byl tak „obohacen“ o toto gesto bezmezné loajality k vůdci. Od konce druhé světové války je v mnoha vyspělých zemích tento druh pozdravu zakázaný a často interpretovaný jako podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka.
Pokud odhlédnu od srazů stoupenců krajní pravice, kde se tento druh pozdravu udržel do dnešních dnů z čirého obdivu k fašismu či přímo k nacistické ideologii nebo vůči osobě říšského kancléře, je použití či jakékoliv naznačení tohoto typu symbolického pozdravu smutné a zarážející. Může být chápáno mnoha způsoby, ale nemůže být nikdy docela pochopeno. A především by takové chování nemělo být bagatelizováno ani přehlíženo.
Za mlhou ukrytý (staro)nový význam
Vzhledem k tomu, že se tohoto gesta v posledních několika týdnech dopustilo ve veřejném prostoru několik lidí, z nichž někteří jsou považovaní za geniální, není jim všem možné snadno udělit nálepku hlouposti či nedostatku inteligence, vzdělání nebo všeobecného rozhledu. Jelikož se nejedná ani o otevřené stoupence ultrapravice, nabízí se jako motivace snaha o přilákání pozornosti za každou cenu. Možná také touha šokovat či nezvladatelná potřeba udělat něco, co se jednoduše nedělá.
Osobně si myslím, že toto gesto v současné době používají lidé, kteří si připadají lepší než ostatní, vnímají svoji existenci nad systémem úplně v jiné galaxii a vidí sebe sama jako nedotknutelné, výjimečné, nedostižné a nepostihnutelné osobnosti. Je v tom tedy současně bezbřehá dávka arogance i sebestřednosti. A nejspíš také totální absence sociálního cítění. Ale v některých aspektech možné motivace je evidentní nebezpečná paralela s projevy fašismu před začátkem světové války.
Ďábel ukrytý v detailu
Může se stát, že ve vlastních očích domněle výjimečný člověk při radostném pohledu do zrcadla zapomene, že ďábel je skrytý v maličkosti. V tom nepatrném detailu. Přesně tam, kde bychom ho nejméně čekali, a právě tam, kde máme tendenci „mávnout si svévolně rukou“. Pokud si tedy někteří jedinci (Musk, Bannon, Turek, Fučík, Gelnarová) z rozličných důvodů a motivů se zlem zahrávají, není to hodno následování. Ani obdivu či snad pousmání. Je to totiž skutečně na pováženou a mohlo by to být velice nebezpečné nejen pro ně samotné, ale pro celou naši čím dál tím křehčí společnost.
Slušný člověk by se styděl
Naštěstí nám zbyla jedna jistota - slušného, moudrého a hodného člověka by nikdy hajlovat ani nenapadlo. Styděl by se na to jenom pomyslet. Bez rozumu hajlujících je tedy prozatím zanedbatelná menšina, byť mají mediální pozornost současného světa. A to je z větší části docela dobrá zpráva.
