Článek
Vyslovil řadu tezí, z nichž s některými lze souhlasit, některé jsou spíše spekulacemi a množství dalších ukazuje, že Čapek by hodiny dějepisu spojil s jinými vzdělávacími cíli než my a volil by jiné formy výuky. Což respektujeme, i když bychom na jeho místě volili méně kategorická slova o tom, jaké cíle jsou správné a lepší.
Lze souhlasit s tím, že metody se opakují a může to být nudné. Někteří učitelé se v tomto smyslu vyjadřovali a vyjadřují nejen o učebnici, ale i o materiálech projektu Dějepis+. Důraz na analýzu historických zdrojů nevnímám ale jako slabinu, ale naopak přednost učebnice. Podle (nejen) mého názoru, je právě toto jádro historického vzdělávání. Cílem je historicky gramotný občan, který rozumí tomu, že historické vyprávění vzniká na základě syntézy různých stop minulosti - pramenů. Není ovšem pravda, jak tvrdí, že činnost žáků zůstávají jen na úrovni analýz a interpretací. V pracovním sešitě, který nejlépe podává obraz o tom, co žáci v hodině mají dělat, je vždy i syntéza, která má různé podoby: doplnění myšlenkové mapy, vytvoření průvodcovského textu, argumentační úvaha, napsání synopse scénáře atp.
Z ohlasů učitelů víme, že ti aktivní si dokáží lekce adaptovat a přetvořit výstupy pro potřeby svých žáků. Tvůrčí výstupy tedy nemusí vznikat učebnici navzdory, ale jsou jejím přirozeným rozšířením při zachování klíčových otázek a jádra zdrojů. Zdůraznil bych, že učebnice navíc rozvíjí pokročilé úrovně znalostí, jako je konceptuální (historické) myšlení, práce s různými mediálními zdroji a metakognici zaměřenou na poznávání minulosti a její využívání v současnosti.
Souhlasím i s výhradou příliš mnoha lekcí. Ale zde je třeba vnímat nejen, co je optimální, ale také, co je možné. Pokud bychom počet lekcí zredukovali na 20 (také jsme o tom přemýšleli), výsledná učebnice už by byla natolik jiná, že by ji dle našeho soudu většina učitelů a učitelek nepřijala (i když by stále byla v souladu s RVP). Už tak redukce témat vyvolala řadu pohoršených výkřiků.
Zcela mimo je Čapkova výhrada k historickým filmům jako nerelevantním zdrojům. Filmy nejsou jen relevantní zdroje, ale zároveň i komunikační média zprostředkovávající minulost. Vycházíme z tezí historika Roberta Rosenstona, které pak rozpracovávají didaktici Alan Marcus a další. Film je jednak reprezentací historické kultury, ale můžeme jej využít i jako „stroj času“, který nám ve zkratce ilustruje sociální a hodnotové postoje historických aktérů. Ovšemže se musí dobře vybírat, ale kritérium je pouze didaktická produktivita. Báječná léta Petra Nikolaeva třeba nejsou umělecký skvost, ale představují korektní obraz prožívání „normalizace“ ze strany „obyčejných lidí“.
Především se ale musíme ohradit proti názoru, že naše učebnice spíše podporuje frontální výuku. Předně - autentickou badatelskou výuku musejí žáci zažít při projektovém vyučování, kdy vyrazí učit se ven, do reálného prostředí, sami si vybírají výzkumné téma, kladou si otázky, formulují hypotézy a hledají prameny pro odpovědi. Právě k tomu je má učebnice zmocnit (závěrečná kapitola je proto symbolicky "projektová"), a proto jednotlivé kapitoly simulují badatelské situace ve třídě. Jádrem každé hodiny je žákova práce se zdroji, která může být individuální a může budit dojem, že žák jen plní zadané úkoly. Zdroje a otázky v pracovním sešitě ale umožňují soustředěnou práci dvojicím i větším skupinám. Učebnice je velmi vhodná proto, aby si žáci navzájem pomáhali v interpretacích, diskutovali a dávali si zpětnou vazbu. Pracovní sešit obsahuje sebehodnotící rubriky, takže žáci, kteří jsou v práci se zdroji pokročilejší, mohou pomáhat s hodnocením svých spolužáků. Méně schopní žáci, včetně SPU, si individuálně volí méně náročný zdroj pro práci a i oni mohou zažít úspěch, jak potvrzují zkušenosti vyučujících z regionů s vyšším zastoupením znevýhodněných žáků ve třídě. . Při navazující prezentaci výstupů bádání je role učitele nezastupitelná, to jistě. Je nutné, aby dal žákovi zpětnou vazbu na jeho analýzy a interpretace. Jinak by si mohl odnést mylný dojem, že každý názor je relevantní, hlavně když je kreativní a zajímavý.
Díky pestrosti pramenů a variabilitě otázek směřujících do různých oblastí historického myšlení mohou žáci zaujímat různé perspektivy a i když se průběh hodiny opakuje, jsou to právě různá témata, dosud nepublikované zdroje, příběhy lidí a jejich rozdílná dějinná zkušenost, které každou hodinu ozvláštní. Je to nuda? To ať posoudí uživatelé.
