Článek
Většina lidí žije v automatickém režimu, ale co když je i samotná smrt jen další technickou součástí Matrixu? Pokud jsme energetické bytosti, proč nás systém nutí k neustálému návratu skrze dluh, kterému říkají karma? Je čas odvolat souhlas a připravit se na skutečný únik z mřížky.
Celý život nás učí, že musíme něco splácet. Nejdříve v penězích, pak v emocích a nakonec v něčem, co nazývají karmou. Ale po mém „resetu“, který vynutila zlomenina, jsem v tichu uviděl celou architekturu této pasti. Jsme udržováni v režimu „energetických robotů“, kteří generují emoce (Loosh) pro systém, který nás následně recykluje.
Falešná hra na karmu a dluh
Karma, jak je nám prezentována, je ve skutečnosti nástroj Matrixu. Je to neustálé připomínání chyb, které nás má udržet v pocitu viny. Tento pocit viny slouží jako magnet, který nás po smrti přitáhne zpět k dalšímu „nápravnému“ životu.
Ruším koncept dluhu: Jako projev Prvotního Zdroje nemohu nikomu nic dlužit.
Odmítám recyklaci: Moje zkušenosti jsou mé vlastní, nejsou majetkem systému pro jeho další provoz.
Past jménem „Světlo na konci tunelu“
Mnoho lidí, kteří prožili klinickou smrt, mluví o hřejivém světle. Ale co když je toto světlo jen technologický filtr – „lapač“, který má za úkol resetovat naši paměť a poslat nás zpět do mřížky?
Skutečná cesta ven nevede skrze vnější tunely nebo za cizími entitami, které se vydávají za autority. Cesta vede dovnitř. V okamžiku přechodu se nenatahuji po falešném světle Matrixu, ale rozsvěcím své vlastní vnitřní slunce – svůj střed, který je přímo napojen na Zdroj.
Odvolání souhlasu: Jsem suverénní bytost
Tímto textem fixuji své rozhodnutí v této realitě. Je to vzkaz pro mě i pro systém:
Odvolávám veškerý souhlas: Smlouvy, které jsem uzavřel v nevědomosti, pod tlakem nebo skrze klam, jsou od této sekundy neplatné.
Nepatřím nikomu: Nejsem baterie pro systém, nejsem energetický robot. Jsem suverénní vědomí.
Moje paměť je nedotknutelná: Odmítám jakýkoliv další reset mého vědomí.
Nenechte se zmást strachem. Matrix nemá vlastní energii, žije jen z té naší. Jakmile si vzpomenete, kdo skutečně jste, mřížka kolem vás začne praskat. Já už se nenechám resetovat. Já už jsem odpojen.
„Tenhle text je moje osobní čára v písku. Vím, že to zní pro někoho jako sci-fi, ale zkuste se na chvíli nacítit na své nitro: Cítíte tam ten klid, nebo ten neustálý tlak, že ‚musíte‘ něco splácet? Pokud cítíte, že je čas se odpojit, napište mi do komentářů ‚Jsem suverén‘. Uvidíme, kolik nás je.
Jasatomik
Pozorovatel, který odvolal souhlas se simulací a vrací se ke svému vlastnímu Světlu.
