Článek
Během silných demonstrací proti vládnímu návrhu jsem narazil na příspěvek bývalého ministra financí Miroslava Kalouska, který s návrhem sice z ekonomických důvodů zásadně nesouhlasí, ale také tvrdí tohle:
Vadí mi ale také manipulace a používání dezinformací. Tvrzení, že změnou dojde k zestátnění veřejnoprávních médií, je objektivně nepravdivé. Dezinformace by šířit neměli ani novináři, ani demokratičtí politici
Na co však dlouholetý oponent Andreje Babiše narážel? Mimo jiné na to, že někteří kritici návrhu argumentují zestátněním veřejné služby s tím, že vláda může změnit financování přepsáním jediného čísla v rozpočtu. To však není pravda, protože částka bude mandatorním výdajem, což znamená, že vláda má zákonnou povinnost ji vyplatit.
Zajímalo mě, v čem je současný návrh zestátněním České televize a rozhlasu a proto jsem se zeptal několika několika opozičních poslanců ve výboru pro média a kulturu na stejnou otázku, a to čím novela ohrožuje nezávislost veřejnoprávních médií.
Poslankyně za Piráty Andrea Hoffmannová mi odpověděla tohle:
„Koncesionářský poplatek tvoří přímý vztah mezi občanem a médiem. Pokud chce politika média odříznout od poplatků, musí učinit velmi viditelný a nepopulární krok vůči veřejnosti. Pokud jsou ale peníze součástí státního rozpočtu, stačí vládní většině v Parlamentu změnit jedno číslo v zákoně při každoročním schvalování rozpočtu nebo přepsat parametry v běžném legislativním procesu.“
Jak jsem již psal, tak pouhá změna v rozpočtu možná není, avšak samozřejmě je pravda, že vláda může parametr zákonem změnit. Jenomže v takovém případě by při současné náladě ve společnosti vznikly ještě větší protesty než teď, protože v tu chvíli by nekalý úmysl vlády byl zcela jasný pro všechny a návrh by zcela jistě vrátil jak senát, tak prezident, takže by to vláda měla velice komplikované, i když by návrh po dlouhých měsících nakonec prošel. V tu chvíli by však byl zcela jasně v rozporu s Evropským aktem o svobodě médií (EMFA), což by vládě dělalo další problémy. Navíc poslankyně Hoffmannová se domnívá že novela je v rozporu s aktem EMFA už teď, což podporuje i například Mezinárodní tiskový institut, nebo bývalá místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová.
Paní poslankyně za STAN Ester Weimerová mi odpovídá přímo na můj argument s mandatorními výdaji:
„Odpovědí je politická kultura v této zemi a obtížná vymahatelnost práva. Vláda právo často porušuje, zejména evropské právo pozdní implementací evropských nařízení nebo třeba zákon o rozpočtové zodpovědnosti, ale nemá ji co potrestat, protože se jí v podstatě nic nestane. Pokud by někdo zahájil soudní řízení, trvalo by velmi dlouho. Podobně může prostě vydat zákon o státním rozpočtu, který bude porušovat zákon určující částku pro Českou televizi a Český rozhlas, a novější zákon má přednost před starším, takže to prostě projde. Pokud by tato média chtěla po státu náhradu škody kvůli tomu, že to porušuje nařízení EU o adekvátním financování veřejnoprávních médií, trvalo by roky, než by peníze vysoudila, a pro zajištění provozu potřebují, aby dostala peníze hned pro financování pořadů.“
Snažil jsem se najít příklad, kdy by vláda nevyplatila mandatorní výdaj, ale nepodařilo se mi nic najít, proto jsem se zeptal poslankyně, jestli má nějaký konkrétní příklad:
„Já jsem například našla prodlení plateb českým soudům v minulém roce. K nevyplacení mandatorních výdajů obecně docházelo nezáměrně kvůli vyčerpání rozpočtu nebo jiným chybám.“
Příklad s nedoplacením soudců je pravdivý a i přes to, že byl návrh nakonec uznán protiústavním pro soudy znamenal velký finanční problém. Což teoreticky znamená že nevyplacení mandatorních výdajů ČT je teoreticky možné, (I když nelegální!) avšak osobně se přikláním spíše k argumentům předsedy mediálního výboru, poslance za KDU-ČSL Františka Talíře.
„Samotný návrh již nyní počítá s výrazným snížením financování obou institucí. Česká televize a Český rozhlas přitom mají uzavřené dlouhodobé smlouvy, naplánované projekty a řadu závazků, které musí plnit. Pokud jim stát ze dne na den výrazně omezí příjmy, může tím vážně narušit jejich fungování. A obávám se také dalšího důsledku. Média nebudou schopna plnit všechny své dosavadní závazky a úkoly, což následně může posloužit jako záminka k další kritice jejich fungování. Jinými slovy, nejprve jim omezíme prostředky a potom jim budeme vyčítat, že nedokážou poskytovat služby ve stejném rozsahu jako dříve.“
Tento argument doplňuje obavu všech poslanců o tom, jak jednoduché je systém financování změnit. Protože Andrej Babiš není neomezený vládce, musel by si změnu obhájit před svými voliči. Nízká kvalita České televize, kvůli nižšímu rozpočtu by však jako argument pro další reformu financování měla stačit. Proto můžeme předpokládat, že tohle je pouze první novela zákona o financování ČT a ČRo a až se podaří snížit popularitu veřejnoprávních médií, přijde další radikálnější reforma.
Závěr
Poslanci nepopírají, že v novele zákona je psáno, že rozpočet České televize a rozhlasu bude mandatorní výdaj. Avšak domnívají se, že tento návrh není ten posední a vláda buď návrh znovu v budoucnu novelizuje, nebo najde nějakou legislativní kličku kterou si získá nad veřejnoprávními médii větší kontrolu.
