Hlavní obsah

Budu se vdávat: Ale jen pokud švagr udrží tajemství

Foto: Freepik / premium license

Nikdy bych neřekla, že až jednou dostanu zásnubní prsten, přemůže mě místo radosti strach. Můj švagr. Ten jediný totiž ví něco, co by mohlo mou svatbu zrušit ještě dřív, než se stihnu nadechnout a říct ano.

Článek

S Markem jsme spolu tři roky. Je klidný, rozumný, laskavý… přesný opak jeho bratra Petra. A právě s Petrem jsem se potkala o pár let dřív, když jsem byla čerstvě po rozchodu a hledala útěchu kdekoliv, jen ne sama v sobě. Byl to krátký románek, nic, na co bych byla hrdá. A končil přesně tak, jak jsem tehdy tušila. Zničeným sebevědomím a pocitem, že jsem se nechala napálit.

Byl to nečekaná náhoda

Jenže život má zvláštní smysl pro humor. O dva roky později jsem na jedné oslavě poznala Marka. Ani ve snu by mě nenapadlo, že je bratr muže, o kterém jsem doufala, že už ho nikdy neuvidím. Neřekla jsem ani slovo. Řekla jsem si, že minulost je minulost. A hlavně, že to stejně nikoho nezajímá.

Jenže to jsem nepočítala s Petrem. Abych byla spravedlivá, nikdy ani slůvkem nenaznačil, že by chtěl něco prozradit. Nikdy nic neřekl. Ale dívá se na mě pokaždé, co se vidíme, takovým tím pohledem, který říká, že máme tajemství. A já se pokaždé cítím, jako by mě někdo chytil za ruku přímo na místě činu, i když jsem dávno jinde.

Proč jsem mu to neřekla?

Když mě Marek požádal o ruku, bylo to nejkrásnější překvapení mého života. A zároveň okamžik, kdy se mi sevřel žaludek. Nechtěla jsem vstoupit do manželství s tajemstvím, které nepatří mezi nás.

Jenže už bylo příliš pozdě na to říct pravdu. Co by si pomyslel, že jsem celou dobu mlčela o tom, že jsem měla poměr s jeho bratrem? Pravděpodobně by byl lásce konec a nechtěl by o mě slyšet. Vždyť jsem ho zradila. Sice jsem mu nikdy nebyla nevěrná, ale tajila jsem něco, co by určitě chtěl vědět.

A Petr se na mě tehdy na rodinné večeři tak zadíval.. A pokýval hlavou, aby mi dal najevo, že nemám mluvit. Pak mi přišla zpráva: „Nedělej to. Marek to nepochopí a už je to minulost.“

A tak jsem se rozhodla, že se vdám bez toho, abych cokoliv Markovi řekla. A budu doufat, že Petr nic nepoví. Jen mám občas pocit, že na mě pořád kouká jako na kořist. A nemůžu říct, že by mi byl úplně lhostejný… Snad dělám dobře a nebudu brzy litovat. Beru si vůbec toho správného muže?

Zdroj: Andrea T., Karlovy Vary

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz